Na první pohled se některá její díla zdají být „nečitelná“ a nutí návštěvníky výstavní síně k zamyšlení. Ti pak většinou zjistí, že se dívají na detaily důvěrně známých věcí, jen je nikdy nenapadlo vidět je právě těmato očima a z tohoto úhlu.
Nejobyčejnější materiál (například seno) ožívá na obrazech Xénie Hoffmeisterové pomocí nejrůznějších tvarů, které však nejsou vyumělkované. Prvotní pocit z nadpřirozenosti se při delším pohledu na plátno rozplývá jako mlha a nechá z něj vystoupit věci známé, jen jinak prezentované. Od zlých jazyků k optimismu Základní prvky jejích obrazových příběhů jsou přírodního charakteru: tráva, hlína, kamení, ale i věci denní potřeby, jako například ženská vášeň - boty.
Plátno z cyklu Lodičky nazvané Po sezoně patří alespoň pro dámskou část návštěvníků k nejvýstižnějším. Úsměvné a přitom tak smutně pravdivé. Mnoho dalších prvků by se sem dalo zařadit svou funkcí v lidském životě -chvíli jsou v kurzu, ale brzy končí trochu potupně, zkrátka po sezoně.
Přestože se Hoffmeisterové styl ani přístup ke ztvárnění věcí a lidí nijak nemění, je u ní znát značný tematický posun. Ocenit se tak musí především fakt, že její expozice nejsou jako „přes kopírák“. Srovnáme li její předešlé výstavy nazvané Zlé jazyky, Čarodějnice nebo Andělé, je instalace v Mánesu nejzdařilejší. Ne po řemeslné stránce, ta je stále stejně kvalitní a autorsky výrazná. Xénia Hoffmeisterová se posunula především ve výběru námětů: začaly ji více přitahovat reálné věci viděné v přírodě než některé nehmatatelné stránky lidského života, jak tomu je u děl Perverzita pomluvy, Chuť pomluvy, Hadí původ a dalších ze série Zlé jazyky.
Výstava není námětově jednoznačná - jde o výběr autorčiny tvorby z let 1989-2007. Návštěvník zde proto najde nejen řadu objektů, které vyzařují radost z hravosti, ale i obrazy, z nichž na něj promlouvají tajemná podzemní monstra, která se proti nám spolčila se stroji a mechanismy (Osamocení).
Ani tentokrát sice autorka neopomněla ztvárnit černou můru většiny smrtelníků, vycházející z temného nevědomého strachu i obav z budoucnosti (Vítězství tmy). Avšak i tak tato prezentace svědčí o stále silnějším zájmu malířky o pozitivnější sdělení. Celkově je výstava v Mánesu, která zde potrvá do 31. ledna, oproti předešlým příjemně barevná, energická a optimističtěji laděná.
Je přinejmenším udivující pozorovat chvíli věci všední a obyčejné „autorčinými brýlemi“. Někdy mají růžová skla, jindy černá, vždy však nabízejí mimořádný pohled.
Díla Xénie Hoffmeisterové, Slovenky žijící a tvořící v Praze, nejsou laciným exkurzem do lidské duše ani do zákonitostí přírody. Odrážejí jedinečnost pohledu na svět, který se autorka snaží předat formou umění dál. K výstavě nazvané Malba Plastika Asambláže 1989-2007 nakladatelství Kalich vydalo rozsáhlou monografii.