Spíš dobrodružství než kariéra

V britském snímku Trainspotting z poloviny 90. let proběhl mezi dvěma hlavními hrdiny následující dialog. Řeč byla o Seanu Connerym.
Renton: A co Nedotknutelní?

Sick Boy: Ty vůbec nepočítám. Renton: I přes Cenu Akademie? Sick Boy: Ta nic neznamená. Tu dávají ze sympatií.

Kdyby se Cena Akademie dávala skutečně za sympatie, pak by Markéta Irglová Oscara pravděpodobně získala. V Americe totiž pro mnohé ztělesňuje „jejich“ americký sen o Popelce a její prostota, přirozenost a zdrženlivost, s jakou se prezentuje, americký tisk přímo fascinuje.

Hrát na klavír - umí?

Redaktorka New York Magazine Sara Cardace se rozplývá: „Markéta Irglová má v Once přesně ten typ role, která získá nominaci na Cenu Akademie jen zřídkakdy. Přirozená, tichá osobnost, navíc ve stínu svého charismatického irského partnera... Jejich zpočátku nejasné propojení dává filmu punc až znepokojující a jakési zmařené krásy. Irglová - a bude to zřejmě tím, že s filmováním nemá prakticky žádné zkušenosti - vytvořila důvěryhodný, civilní charakter, se kterým se navíc mohla snadno sžít. Kdy jste naposledy viděli Keiru Knightleyovou, aby se někde objevila bez make-upu, neučesaná a v neforemném oděvu? A umí Keira zpívat? A hrát na klavír - umí? Ten, kdo to dokáže na plátně všechno, aniž by vyvolal nechtěný a nevhodný smích, zaslouží si pokud ne rovnou ocenění, alespoň respekt.“

Respekt zcela jistě, koneckonců stačí si představit, jak by podobný film dopadl v rukou hollywoodských režisérů rádobyromantických pseudomuzikálů (či spíše „muzikálů“). Pro Seattle Post Inteligencer říká sama Markéta: „Vnímám to spíš jako dobrodružství než jako kariéru. Na konci každého náročného dne jsem unavená, stýská se mi po rodině a po přátelích. Chybí mi, že si nemůžu uvařit to, co mám nejradši, nebo že nemůžu spát ve své posteli. A ze všeho nejvíc mi chybí klid. Cítím, že dělám správnou věc a že jsem na správném místě, ale vím, že jednou tohle všechno skončí a budu muset začít znovu.“

Americký filmový magazín Premiere prozrazuje, že se Markéta svou rolí v Once mnohé naučila, ale hudby se ve prospěch filmové kariéry nevzdá. Navzdory tomu, že Once získal i cenu na filmovém festivalu Sundance.

„Ano, třeba si lidi vzpomenou na Češku, co hrála v tom irském filmu. Nejsem si jistá, co víc od toho můžu očekávat. Nečekám žádné nabídky,“ spekuluje o svých možnostech Markéta. Priority má ale jasné. Dodělat všechny zkoušky ve škole, vzít si pár dní volna a užívat si. Co to znamená? „Prostě rok nebo dva žít normální život a pracovat třeba v kavárně...“

Moravian countryside

Není divu, že příběh Markéty Irglové, která 28. února oslaví své teprve dvacáté narozeniny, zní jako z pohádky. Dívka z malého města získala úspěch a uznání takřka po celém světě a navíc po boku svojí velké lásky. Kolik dívek o něčem podobném tajně sní? Několik by se určitě našlo. A kolik by se tomu bránilo? Zřejmě žádná.

Spojení „Moravian countryside“ (moravský venkov) používají Američané téměř s posvátnou úctou, nikdy nechybí zmínka o Markétině křehkosti a éteričnosti. Zní to skoro jako námět na typický hollywoodský rádobyromantický slaďáček... Venkovská talentovaná dívka potká muzikanta, se kterým natočí úspěšný film, za Oscara si koupí dům v Irsku, kde bude hlavní hrdinka pracovat v kavárně. Pointa je trochu slabší, ještě by snesla zásah scenáristy... Ale hlavní role je jasná -Keira Knightleyová. Až se naučí hrát na piáno.