LN Která informace byla pro vás v této kauze prvotním impulzem?
Před deseti lety jsem mluvil v Izraeli s jednou bývalou československou občankou. Vyprávěla o přítelkyni, které za války pomohl herec Karel Höger. Té informaci jsem příliš nevěnoval pozornost, přišlo mně to až příliš fantastické. Pak se v některých médiích objevily fotografie hajlujícího Högera na shromáždění v Národním divadle za heydrichiády a to mě zarazilo, tím spíš, když jsem si přečetl text v Lidových novinách o jeho ilegální odbojové činnosti. Pak text zopakovaly i Divadelní noviny. To všechno byla pro mě výzva k dalšímu pátrání a obrátil jsem se také na vdovu po Karlu Högerovi, paní Evu.
LN Poskytla vám dokumenty?
Od ní jsem získal řadu dokladů, a to i takových, kterým ani ona sama příliš nerozuměla. Byly to důkazy o Högerově zpravodajské činnosti, například dokument z ministerstva národní obrany z roku 1945, který popisuje až neuvěřitelně široký záběr jeho aktivit. A také dvě fotografie odbojové pracovnice Julie. Rozhodl jsem se, že vypátrám její identitu a také zjistím, jak věrohodné jsou všechny tyto doklady. U nás se ale po identitě osob pátrá špatně, na rozdíl od německých úřadů naše odmítají sdělit i úmrtí, a tak mně nezbylo než všechno vyšlapat. Vydal jsem se po jejích stopách a objevil další příběh statečné ženy. Stejně jako Karel Höger o své činnosti nikdy nemluvila.
LN Co jste o ní vypátral?
Zemřela v roce 1988 a kupodivu bydlela pár metrů ode mě. Zjistil jsem také, že pomáhala jedné konkrétní židovské rodině, a v této souvislosti jsem ještě zjistil, že Karel Höger dokonce pronikl do terezínského ghetta, což podle ředitele tamějšího Památníku nebylo tak složité, ale hrozilo, že by se člověk nemusel dostat zpět, a mohl zmizet v transportu. Höger ovšem působil i jako zpravodaj, měl krycí jméno Kolanda. Všechno mě to překvapilo, nechtělo se mi ani věřit, že tak nesmírně riskoval.
LN Tématem českého herectva za protektorátu se zabýváte dlouho, co vás nejvíc překvapilo?
Samozřejmě lynč režiséra Jana Svitáka. Tam stále zůstává velké tajemství a pro historiky by to mohlo být vzrušující téma. Pořád ještě žijí lidé, kteří byli u Svitákova zabití. To mnou otřáslo, tím spíš, že jeho nelze jednoznačně označit za kolaboranta. Nečekaná byla vedle Högera i činnost dalších lidí, kteří se odmítali smířit s německou okupací, jako filmový pracovník Emil Sirotek nebo Jindřich Plachta. Kolaborantů nebylo tolik, jak se obecně traduje, naopak.
LN V této oblasti se traduje i řada výmyslů. Přišel jste při bádání na fakta, která se překroutila?
Něco souvisí s mou prací do budoucna, a protože jsem pověrčivý, nerad bych byl úplně konkrétní. Pátrám po osudech jednoho slavného českého herce, který po válce působil v Hollywoodu a hrál i s Paulem Newmanem. Píše se o něm, že to byl kolaborant, ale z dokladů, které jsem získal tady i v USA, vyplývá, že to tak úplně nebylo.
LN Co ještě máte v budoucnu v plánu?
Připravuji reportáž o lidech, kteří pronikli do Hollywoodu. Pokud jde o hvězdy zlaté éry Barrandova, mám ještě v rezervě dvě tři témata, která chci odvysílat ve volném cyklu Stopy, fakta, tajemství. Vždy by tam mělo být něco neznámého, tajemství, které si ti dotyční odnesli do hrobu.
