Ocelový mstitel bojuje se zlem pod značkou Marvel už čtyřicet let. Je to už dost dlouhá doba na to, aby si zasloužil vlastní film. A když už, tak se vší parádou: Iron Man je první komiksovou adaptací, kterou společnost Marvel financuje docela sama bez spoluúčasti velkého filmového studia.
Jako inspirace Iron Manovu „otci“ posloužil Howard Hughes, prý proto, že byl vynálezce, dobrodruh, miliardář, děvkař a především blázen. Touto „genetickou výbavou“ disponuje i Iron Man a jeho filmový představitel Robert Downey Jr. se svými drogovými a alkoholovými excesy dodal Iron Manovu bonvivánství na autenticitě. Především ale díky němu získala postava majitele zbrojařského impéria na nadhledu.
Uvědomělý floutek
Co se týká sympatií a ležérnosti, může mu konkurovat snad jen Hellboy, Iron Man je rozhodně mezi všemi ušlechtilými či rozervanými komiksovými tragédy příjemně hřejivě „lidský“. Okázale rozhazuje miliony, jeho vila na skále nad mořem je skutečně výstavní a v prohánění sukní s ním může soupeřit jen málokdo (mluvíme o Tonym Starkovi, Iron Man se má teprve zrodit).
Stane se tak v Afghánistánu, což je logická alternativa za Vietnam, který figuroval v komiksech ze šedesátých let. Tony Stark tu čile obchoduje se zbraněmi a je mu vcelku jedno, jaké z toho plynou důsledky, což se mu má brzy vymstít. Je napaden, zraněn a uvězněn. Život mu zachrání místní lékař, pro tuto chvíli jeho jediný spojenec. V jeskynní vězeňské kobce také Stark přijde ke svítícímu terči na hrudi, který je od této chvíle zdrojem jeho nadlidských schopností, ale i Achillovou patou.
Nezdržujme se podrobnostmi, podstatné je, že jde o zdroj energie, jenž udržuje v chodu elektromagnet, a ten zas drží zbloudilé střepiny v uctivé vzdálenosti od Starkova srdce. Jak prosté. Původně to celé fungovalo díky autobaterii, ale to bylo ještě o něco méně pohodlné než nosit na boku sáček s močí.
Nepokorný Stark se ovšem ve vězení nevěnuje sestrojení nejnovějšího modelu své nejničivější zbraně, jak si to objednali jeho únosci, ale pracuje na tom, jak se dostat ven. Sestrojí si ocelový oblek, pochodující zbraň, díky níž se prostřílí na svobodu.
Prototyp zcela nového výrobku není to jediné, co si Stark z vězení odnese, odchází bohatší o poslední větu svého přítele lékaře: „Zachránil sis život, tak ho nepromarni.“ Čerstvě zrozený Iron Man naštěstí nezačne páchat dobro na všech frontách a globálně zachraňovat svět jako jeho ušlechtilý kolega Superman, nicméně výrazně přehodnotí svůj dosavadní život. Ale ne ve všech bodech, takže pořád zůstává tím rozšafným floutkem, jen kapánek uvědomělejším.
Iron Man je vlastně variací golemovského příběhu, i tady je ve hře monstrum - byť ne hliněné, ale ocelové, které potřebuje „šém“, tedy specifický zdroj energie, a i v tomto případě jde o to, kdo a jak tuto energii využije. Historka je to v tomto případě komiksově přímočará, bez odboček a přesahů, a stejně prvoplánově je nakládáno i s postavami: padoucha v podání holohlavého Jeffa Bridgese lze odhalit na první pohled, stejně jako ženu Iron Manova srdce v podání Gwyneth Paltrowové, snad jen Starkův přítel James (Terrence Howard) je pohříchu nevyužitou postavou. Jeho čas by ale měl přijít, soudě podle věty „Až příště!“, kterou pronese směrem k náhradnímu ironmanskému obleku.
Nejslabším článkem řetězce je tedy režisér Jon Favreau, který má na kontě například infantilní film Vánoční skřítek. Evidentně si užíval chvíle, kdy Stark sestrojuje Iron Mana, a ještě víc jeho lety vzduchem, ale na nic dalšího mu asi nezbyla energie. Tahounem filmu je jednoznačně Robert Downey Jr., bez nějž by Iron Man nebyl ani z poloviny tak vtipný. Nejspíš by bez něj nebyl vůbec.
Jako inspirace Iron Manovu „otci“ posloužil Howard Hughes, prý proto, že byl vynálezce, dobrodruh, miliardář, děvkař a především blázen. Touto „genetickou výbavou“ disponuje i Iron Man a jeho filmový představitel Robert Downey Jr. se svými drogovými a alkoholovými excesy dodal Iron Manovu bonvivánství na autenticitě. Především ale díky němu získala postava majitele zbrojařského impéria na nadhledu.
Uvědomělý floutek
Co se týká sympatií a ležérnosti, může mu konkurovat snad jen Hellboy, Iron Man je rozhodně mezi všemi ušlechtilými či rozervanými komiksovými tragédy příjemně hřejivě „lidský“. Okázale rozhazuje miliony, jeho vila na skále nad mořem je skutečně výstavní a v prohánění sukní s ním může soupeřit jen málokdo (mluvíme o Tonym Starkovi, Iron Man se má teprve zrodit).
Stane se tak v Afghánistánu, což je logická alternativa za Vietnam, který figuroval v komiksech ze šedesátých let. Tony Stark tu čile obchoduje se zbraněmi a je mu vcelku jedno, jaké z toho plynou důsledky, což se mu má brzy vymstít. Je napaden, zraněn a uvězněn. Život mu zachrání místní lékař, pro tuto chvíli jeho jediný spojenec. V jeskynní vězeňské kobce také Stark přijde ke svítícímu terči na hrudi, který je od této chvíle zdrojem jeho nadlidských schopností, ale i Achillovou patou.
Nezdržujme se podrobnostmi, podstatné je, že jde o zdroj energie, jenž udržuje v chodu elektromagnet, a ten zas drží zbloudilé střepiny v uctivé vzdálenosti od Starkova srdce. Jak prosté. Původně to celé fungovalo díky autobaterii, ale to bylo ještě o něco méně pohodlné než nosit na boku sáček s močí.
Nepokorný Stark se ovšem ve vězení nevěnuje sestrojení nejnovějšího modelu své nejničivější zbraně, jak si to objednali jeho únosci, ale pracuje na tom, jak se dostat ven. Sestrojí si ocelový oblek, pochodující zbraň, díky níž se prostřílí na svobodu.
Prototyp zcela nového výrobku není to jediné, co si Stark z vězení odnese, odchází bohatší o poslední větu svého přítele lékaře: „Zachránil sis život, tak ho nepromarni.“ Čerstvě zrozený Iron Man naštěstí nezačne páchat dobro na všech frontách a globálně zachraňovat svět jako jeho ušlechtilý kolega Superman, nicméně výrazně přehodnotí svůj dosavadní život. Ale ne ve všech bodech, takže pořád zůstává tím rozšafným floutkem, jen kapánek uvědomělejším.
Iron Man je vlastně variací golemovského příběhu, i tady je ve hře monstrum - byť ne hliněné, ale ocelové, které potřebuje „šém“, tedy specifický zdroj energie, a i v tomto případě jde o to, kdo a jak tuto energii využije. Historka je to v tomto případě komiksově přímočará, bez odboček a přesahů, a stejně prvoplánově je nakládáno i s postavami: padoucha v podání holohlavého Jeffa Bridgese lze odhalit na první pohled, stejně jako ženu Iron Manova srdce v podání Gwyneth Paltrowové, snad jen Starkův přítel James (Terrence Howard) je pohříchu nevyužitou postavou. Jeho čas by ale měl přijít, soudě podle věty „Až příště!“, kterou pronese směrem k náhradnímu ironmanskému obleku.
Nejslabším článkem řetězce je tedy režisér Jon Favreau, který má na kontě například infantilní film Vánoční skřítek. Evidentně si užíval chvíle, kdy Stark sestrojuje Iron Mana, a ještě víc jeho lety vzduchem, ale na nic dalšího mu asi nezbyla energie. Tahounem filmu je jednoznačně Robert Downey Jr., bez nějž by Iron Man nebyl ani z poloviny tak vtipný. Nejspíš by bez něj nebyl vůbec.