Život je takovej

Se zavražděným Františkem Sahulou jste se nedávno rozloučili „kořalkou a zpěvem“ v Praze na Džbáně. Jakou mělo vystoupení atmosféru? Hrály se vám některé písničky „hůř než obvykle“? Nebo se k tomu kapela postavila statečně?
Na našem koncertě na Džbánu už žádná tragédie „nepůsobila“. Ani pokud jde o členy skupiny, ani o lidi pod pódiem. Myslím, že po tom prvotním šoku jsme se s tím srovnali i během událostí okolo pohřbu. Teď už je to spíš... „život je takovej a jinej nebude,“ jak napsal sám František. Lidi skandovali Františkovo jméno asi pět minut během přestavby pódií. To bylo myslím moc pěkný a důstojný rozloučení.
 
Proběhl také první společný koncert Vás a Synů výčepu. Jak si budete v budoucnu hudebně rozumět?
Koncert se povedl, lidi byli příjemný, i počasí, až na pár kapek, vydrželo. V půlce jsme zahráli i se Syny výčepu, což byla Františkova kapela, čtyři nebo pět písniček, a i když jsme měli vlastně jen jednu zkoušku, tak to hrálo bez jedinýho zádrhele. Já jejich písničky velmi dobře znám, takže nám to šlo dobře.

Není vyloučeno, že vznikne (někdy v budoucnu) i nová deska?
Cítil bych tak maximálně živák... Zkusíme zhudebnit asi šest textů, co po Františkovi zůstaly bez muziky, takže bude třeba dát tomu nějakou formu. Představa studiové klasické desky se mi zatím trochu vzpouzí. Když tady není František, asi to nemá cenu. Živé album, při příležitosti nějakého vzpomínání na něj, kde se sejde hodně hostů, má podle mě smysl a rozhodně to není vyloučené.
 
V čem je muzika Synů jiná než Sester?
Muzika Synů je velmi podobná Sestrám. Samozřejmě tam není harmonika, housle a saxofon – je to přímočařeji víc o kytaře, base a bicích. Sestry jsou víc pestřejší, Synové spíš zemitější.
 
Je, myslím, všeobecně známo, že Vaše vztahy s Františkem nebyly vždycky úplně košer. Jak jste spolu vycházeli v posledních letech? Byli jste přátelé?
Jsme prakticky souputníci od roku 1983. Za tu dobu se František občas vzdálil, pak se zase přiblížil... V posledních letech jsme se vídali míň, ale vždycky jsme trochu poklábosili. Tam bylo jedno hodně neblahý období, kdy on na svůj web psal o nás docela strašlivý věci, ať už o skupině, nebo o jednotlivcích, takže jsme pak byli takoví „ostražití“. Chyběla tam ta důvěra, takže i když byly později nějaké signály k návratu, řekli jsme, že po těchhle webových eskapádách ne. Synové výčepu ale byli dál pod hlavičkou naší agentury Krakonošova, která jim zařizovala koncerty, hráli jsme i na stejných festivalech. Ale bylo lepší, že jsme na Františka nemuseli spoléhat. On byl totiž docela neřízená střela.
 
Vídali jste se mimo koncerty?
Občas ano; chvíli bydlel v Jevanech, často sem jezdil i za kamarády, nějaké období byl i Na Kovárně... Věděli jsme o sobě a Synové ho potkávali prakticky pořád v Litoměřicích.
 
Jak často jste společně hrávali? Když jste na něj vzpomínal, zmínil jste jeho „nedostatek disciplíny“, extrémní nezodpovědnost. Byl takový stále, nebo to platilo i pro vaše domluvy v posledních letech?
Pokud hrával se Sestrama, snažili jsme se, abychom byli na každém koncertě všichni, se Syny jsme se, jak jsem řekl, často na festivalech potkávali. Ta nezodpovědnost se týkala především poslední doby. Zato to bylo vždycky jako časovaná bomba. Třeba v roce 2004 někdy ani nepřišel na pódium, protože se mu třeba nechtělo z hospody. To bylo docela těžký.
 
Nebylo reálné, že by se František k Sestrám vrátil? Nejen jako host?
Jako stálý člen určitě ne. Těch pokusů už bylo víc než dost a stačilo to. Jeho přínosu, muziky i písniček jsme si ale samozřejmě vážili, takže jsme mu pochopitelně zkoušeli pomáhat, třeba ho dostat z vězení v roce 2006. Myslím, že „dálkově“ jsme mu byli vždycky oporou.
 
Jakou „roli“ ve Třech sestrách v průběhu času měl?
Někdo to trefně nazval „satelit Tří sester“. Už před první deskou, na kterou jsme zkoušeli asi rok, si těsně před nahráváním rozmyslel, že chce být vlastně fotografem. Takže tam akoraát nazpíval Sovy, nějak to nahrál... V té době, kdy mohl být stálým členem kapely, se vlastně sám a dobrovolně jmenoval do pozice hosta. A pak už to tak zůstalo napořád.
 
Kdy jste se o smrti Františka dozvěděl a jaká byla první reakce?
Já jsem se to dozvěděl v Rumunsku, když jsme se vraceli z výpravy Po stopách hraběte Drákuly. Pomocí textovek, a pár hodin trvalo, než se poskládal celý příběh. Já si nejdřív myslel, že spadnul někam pod auto, nebo se nějak zranil v opilosti. Pak se teprve ukázalo, že to bylo cizím zaviněním... A pak už to byly fofry: pachatelé už byli zachyceni druhý den ve zprávách.
 
Na Frantu vzpomínáte jako na složitou osobnost, „démona“... Neměl jste tendence mu po nějakém speciálně vypečeném průšvihu „domlouvat“?
To nemělo vůbec smysl mu domlouvat. A já hlavně nikomu ani nedomlouvám... To třeba dělal Ing. Magor, ale stejně to byl „hrách na stěnu“, to bylo marný. Ani ty pokuty nějak nefungovaly, naopak to ještě zhoršovaly. Tohle si pak na webu František převrátil a osočil Magora, že se na něm obohacuje. Nedocházelo mu, že pokuty dostáváme všichni, a ty jdou do společného balíku, ze kterého se pak kupujou nástroje nebo zařizujou různý věci.
 
Když se s odstupem času ohlédnete na vaše hádky skrze album Průša se vrací, jak vám přijdou? Bylo to vážné, nebo spíš malicherné? Měl Ing. Magor s Františkem stejný vztah jako Vy, nebo to bylo, právě kvůli tomuto konfliktu, jiné?
To byly samozřejmě malichernosti. Mně se třeba líbila představa, udělat ze života Františka, když nás opustil, nějakou desku, pojatou jako muzikál nebo „rockovou operu“; on zase kontroval deskou Hurá na měsíc, které je trochu o mně a o Magorovi... Tak jsme pak chvíli byli v odmlce, ale protože byl František takový „splachovací“, tak za nějaký čas zase se objevil a dělal, jakože nic a že to byla legrace. Tak jsme to brali taky tak. Ing. Magor to měl složitější, protože musel řešit tyhle organizační věci. Já jsem to mohl hodit za hlavu nebo bejt naštvanej, ale on se tím musel zabývat. Na druhou stranu spolu dělali kompletně výběr z tvorby z roku 2002 Bestie Off, kde to Ing. Magor celé sestavil a vydal. Takže i přesto mu různě pomáhal.
 
Jak se vám vlastně líbila první Frantova sólovka Kyvadlo a jáma?
Mně se spíše líbily desky se Synama, tahle je už na mě příliš temná. Možná je to i tím, že to produkoval Petr Orozovič, který je takový „hudebně temný“... Zřejmě i to byl tedy výsledek jejich spolupráce. Bylo tam málo sahulo-švandovských písní, než na deskách Synů.
 
Právě vzniklo také vzpomínkové album. Kdo měl ten nápad?
Prvotní nápad vzešel od nás, myslím, že Ing. Magor to celé vymyslel, Pavel Martinek to pak vydal. Trvalo nám to asi sedm dní, já jsem pak ještě donašel nějaké ztracené desky a rarity, třeba píseň Pro vojenskej klub, kterou jsme s Františkem složili v roce 2001.
 
Které z Františkových věcí budete hrát a proč zrovna tyhle?
Určitě průřez tím nejslavnějším – Lambáda, Nottingham, Stíny na duši z poslední desky Životem podvedenej... Celkem to bude dvacet, pětadvacet věcí.
 
Když teď budete psát texty k nějaké nové muzice Sester, budete chtít nějak Františka, nebo to, co se mu stalo, reflektovat?
O tom jsem zatím vůbec neuvažoval; pokud se to někam bude hodit, ať už jemně ironicky nebo „nadrsno“, tak to zmíním, už jen proto, že se to stalo. Ale že bych měl nějakou potřebu nebo nutkání to udělat? To asi ne.
 
Smutná událost trochu „zastínila“ to, že vydáváte novou sólovou desku Jevany. Nebo možná naopak, víc na ni upozornila?
Ta smutná událost spíš „přišla“ k tomu, že jsme vydali desku. Napůl ji asi zastínila, ale napůl se s ní „svezla“ – byl samozřejmě velký zájem o to, co se děje okolo Tří sester. Je to důsledek mediálně rychlé doby, zpočátku se ke každé zprávě o Františkově smrti dala „značka“ Tři sestry, aby se vědělo, o koho jde... Myslím, že je ale dobře, že se o tom píše, protože to, co se stalo, je to opravdu otřesná věc. Zase se třeba vynořilo několik lidí, co o Františkovi v poslední době vůbec nevěděli, a navázaly se zase různé, už polorozpadlé vztahy.
 
V čem je jiná, než by byla bývala nová deska Tří sester?
Proti Sestrám je deska Jevany takový „každý pes, jiná ves“. Zatímco Sestry mají jasný rukopis – s harmonikou, přičemž tady harmonika není vůbec. Zato tam jsou třeba dechy, hoboj; jsou tam písničky jemně šmrncnuté hiphopem, něco je vyloženě popíková muzika.
 
Ještě jeden dotaz trochu mimo: máte u nás se Sestrama ofiko revival, Tři sestry Revival Banda. Viděl jste už „Soubor kreténů“ na koncertě? Jak se vám líbí?
Ti už hrají hodně dlouho, snad deset let. Asi dvakrát jsem s nima koncertoval i já. Myslím, že jsou výborný, mají vtipný kostýmy a koncert má tah. Myslím, že je to v pořádku.