Produkce je založená na mistrovské akrobacii na visutém laně, respektive ocelovém lanku o průměru pouhých 12 milimetrů. Osm těchto téměř neviditelných vláken je napjato ve výšce 70 centimetrů až 6 metrů nad zemí a sedm špičkových akrobatů předvede během devadesáti minut originální vzdušnou choreografii za doprovodu živé hudby.
Představení se odehrává na celé ploše šapitó a odvíjí se od řad křížících se lanek, která jsou nastavena v různé výšce a v různých směrech. Každé lanko končí u podpůrné plošiny.
Pád s vážnými následky přivedl režiséra zpět k akrobacii
Le fil sous la neige je údajně prvním představením v historii žánru nového cirkusu, které je zcela založeno na této technice. Autorem a režisérem je Antoine Rigot, jedna z klíčových postav nového cirkusu – spoluzakládal například soubory Cirque du Soleil či Voliere Dromesko. Před šesti lety měl pád s vážnými následky a touha naučit se opět chodit se stala inspirací pro vytvoření tohoto díla. „Po dvaceti letech, kdy jsem zdokonaloval své mistrovství v chůzi na visutém laně, se mi stala vážná nehoda, neočekávaná a nezvratná. Když jsem po roce opět začal cítit své nohy, vrátily se mi první náznaky rovnováhy. Mým cílem bylo znovu se naučit chodit, znovu se vydat vpřed a procházet se životem,“ vysvětluje Rigot.
Inscenace, kterou vytvořil s mladými akrobaty, podle něj odráží emoce, překážky a výzvy, na které narážíme v životě. „Dvanáct milimetrů široké lanko se stává poetickým předobrazem cesty, po které musíme projít. Když na lanku tancujeme, vibruje. Toto chvění spojuje akrobata a jeho publikum. Je to náš jazyk – křehký, flirtující s nemožností, spojující možná realitu a sen. Na lanech jsme si vytvořili vlastní svět, způsob společného bytí, kdy jeden druhého podporujeme a jistíme,“ doplňuje. Rigot je také zakladatelem a uměleckým ředitelem souboru Les Colporteurs, který vznikl v roce 1996. Do Česka přijíždí poprvé, v rámci evropského turné ze Švédska.
Základem umění je dokonale ovládat techniku
Sám Rigot tvrdí, že se pohybuje někde mezi novým a tradičním cirkusem. „Jsem uprostřed. V minulosti se tradovalo, že umělec musí především dokonale ovládat techniku, která je základem umění. Cirkus ale prošel obrovskou proměnou.
Změnily se ekonomické podmínky jeho existence, pravidla i způsob života, který spojuje práci a rodinu. To všechno kdysi přispívalo k tomu, že byl cirkus obludností i štědrou podívanou. Já si ale všechnu minulost nesu v sobě a mám k ní silný vztah.
Představení se odehrává na celé ploše šapitó a odvíjí se od řad křížících se lanek, která jsou nastavena v různé výšce a v různých směrech. Každé lanko končí u podpůrné plošiny.
Pád s vážnými následky přivedl režiséra zpět k akrobacii
Le fil sous la neige je údajně prvním představením v historii žánru nového cirkusu, které je zcela založeno na této technice. Autorem a režisérem je Antoine Rigot, jedna z klíčových postav nového cirkusu – spoluzakládal například soubory Cirque du Soleil či Voliere Dromesko. Před šesti lety měl pád s vážnými následky a touha naučit se opět chodit se stala inspirací pro vytvoření tohoto díla. „Po dvaceti letech, kdy jsem zdokonaloval své mistrovství v chůzi na visutém laně, se mi stala vážná nehoda, neočekávaná a nezvratná. Když jsem po roce opět začal cítit své nohy, vrátily se mi první náznaky rovnováhy. Mým cílem bylo znovu se naučit chodit, znovu se vydat vpřed a procházet se životem,“ vysvětluje Rigot.
Inscenace, kterou vytvořil s mladými akrobaty, podle něj odráží emoce, překážky a výzvy, na které narážíme v životě. „Dvanáct milimetrů široké lanko se stává poetickým předobrazem cesty, po které musíme projít. Když na lanku tancujeme, vibruje. Toto chvění spojuje akrobata a jeho publikum. Je to náš jazyk – křehký, flirtující s nemožností, spojující možná realitu a sen. Na lanech jsme si vytvořili vlastní svět, způsob společného bytí, kdy jeden druhého podporujeme a jistíme,“ doplňuje. Rigot je také zakladatelem a uměleckým ředitelem souboru Les Colporteurs, který vznikl v roce 1996. Do Česka přijíždí poprvé, v rámci evropského turné ze Švédska.
Základem umění je dokonale ovládat techniku
Sám Rigot tvrdí, že se pohybuje někde mezi novým a tradičním cirkusem. „Jsem uprostřed. V minulosti se tradovalo, že umělec musí především dokonale ovládat techniku, která je základem umění. Cirkus ale prošel obrovskou proměnou.
Změnily se ekonomické podmínky jeho existence, pravidla i způsob života, který spojuje práci a rodinu. To všechno kdysi přispívalo k tomu, že byl cirkus obludností i štědrou podívanou. Já si ale všechnu minulost nesu v sobě a mám k ní silný vztah.
