Sexuální vztah musí být nerovný

Často se mluvívá o tom, že vnímání humoru či sexu se v průběhu času velmi proměňuje. Jak si tedy stojí román Danyho Laferriéreho (1953) Jak se milovat s černochem a neunavit se s odstupem více než dvaceti let?

Laferriérův vypravěč je mladý Haiťan žijící v Montrealu, který má nejen dost energie na to, aby komunikoval a poté se i miloval s řadou dívek, ale i k tomu, aby vedle této praxe měl také vlastní teorii: „Jestli si chcete udělat představu o atomovém konfliktu, šoupněte do postele negra s běloškou. Ale dneska už je šmytec. Nevědomky jsme stáli na pokraji katastrofy. Černoch byl poslední sexuální bomba schopná vyhodit planetu do vzduchu. A je mrtvý. Umřel bělošce mezi nohama. Černoch je vlastně jen zvlhlá nálož, ale není na mně, abych tohle říkal. Místo pro žluťáky. Teď jsou na prvním místě v tanečním pořádku na sopce Japonci.“

Mýtus o negrovi
Vypravěč tak vidí svět jako pootáčení módy: jednou letí černoši, jednou asiaté, jindy zas indiáni... Přitom má za to, že hnacím motorem při sexu bělošky a černocha je nerovnost postavení: „Opravdový sexuální vztah musí být nerovný. Běloška musí dávat rozkoš bělochovi a černoch bělošce. Proto ten mýtus o negrovi jako velkém kolíkovi. Dobře píchá, jo. Ale ne s černoškou. Je na ní, aby dávala rozkoš černochovi.“ Hlavní hrdina knihy Danyho Laferriéreho sdílí malý byt s Bubou, který „tráví většinu času na Divanu a předělává svět“. Příběhu tedy nechybí ani jisté intelektuální podloží. To za prvé obstarává samotné pronášení „teoretických“ postřehů ohledně sexuálních zvyklostí a jejich proměn. Čas od času se pak také objevují citáty z Koránu a jména mnoha známých autorů - od Virginie Woolfové až po Eduarda Limonova. Jinak je ale román opravdu ponejvíce něčím na způsob navlékání korálků-dívek na nekonečnou nit sexuálního ukojení.

Román jako happy end
Jak ale přibývá stránek, román v důsledku monotematičnosti ztrácí na tempu. Navíc se - minimálně dnes - vlamuje do otevřených dveří. To však zas neznamená, že by kniha Danyho Laferriéreho přes rádoby efektní titul byla úplně prvoplánovým čtením.

Jedná se zkrátka o knihu lehčího žánru, která se dá číst třeba u vody, kdy člověku nepříjemně svítí slunce do očí a zároveň mu ti okolo neustále něco povídají. Kdo nic nečeká, může být docela mile překvapen. Kdo ji číst nebude, zas o nic tak zásadního nepřijde. Dany Laferriére si - jako mnozí další prozaici - při zakončení debutu pomohl tím, že jeho vypravěč dopíše román. Je to patrně z nouze ctnost, kdy mladý autor potřeboval nějak uzavřít svou knihu. V jeho případě ale tento motiv poměrně funguje - je jakýmsi happy endem.

Hlavní hrdina Danyho Laferriéreho je totiž svou uvolněností a prostořekostí sympatický. Třeba i proto, že se nesnaží předstírat, že by se běloši ještě někdy mohli „do módy“ vrátit.