Celý příběh čtyř mladíků původem z Londýna zní jako z pohádky. Ačkoliv jejich pramálo originální hudba nikdy nebyla o moc víc než (zdařilá) kombinace vlivů U2, Radiohead a Travis, za svou kariéru dokázali vyrobit množství hitů s takovou samozřejmostí, jako by všechny stadiony světa byly postaveny jen pro ně.
Po dvou EP na konci 90. let triumfovali velkým debutem Parachutes. Hity Don’t Panic, Shiver, Sparks a zejména Yellow jim přinesly instantní slávu a celé desce také Grammy za nejlepší alternativní album. Následující nahrávkou A Rush of Blood to the Head (2002) v úspěšném tažení pokračovali, ke Grammy přidali další dvě (opět za nejlepší desku a za nejlepší píseň roku Clocks), rozšířili zástupy fanoušků po celém světě a užívali si náklonnosti hudební kritiky (tedy kromě věčně nespokojeného, vyhlášeného serveru Pitchfork Media, který desky zhodnotil jako velmi průměrné).
Sedmnáct zemí světa
Třetí deska X&Y byla o poznání horší, ale stále ještě dost dobrá na to, aby jejich status superhvězd udržela. Ostatně se 8,3 milionu prodaných kusů se stala nejlépe prodávanou nahrávkou na světě v roce 2005. Že jim Pitchfork udělil hodnocení 4.9/10, nikoho neodradilo, zejména když britský tisk pěl ódy aColdplay dokázali zaplnit každý prostor, který si ve svém turné vybrali, několik dnů za sebou. V hudbě se Coldplay posouvali jen nepatrně. Asi největším vzorem v začátcích jim byli krajané Radiohead – odtud zřejmě pochází i označení „alternativní“, ačkoliv Coldplay jsou spíše typickým příkladem čistého, nicméně vkusného středněproudého poprocku.
S U2 mají společnou schopnost napsat píseň, která bude ohromovat svou majestátností, a zároveň bude osobní, křehkou baladou. Zpěvák, kytarista a pianista Chris Martin má ohromě líbivý, měkký, vysoký hlas a charisma– podobně jako frontman skotských Travis Fran Healy. Na X&Y dostali Coldplay víc elektroniky, ale podstata jejich hudby – v kytaře a pianu – zůstala zachována. Na novinkové desce se zlehka nechávají ovanout vlivy Španělska a Latinské Ameriky. Ostatně první část názvu, Viva la Vida, pochází z díla Mexičanky Fridy Kahlo. Nicméně samotný obal desky je podobiznou slavného obrazu Svoboda vede lid na barikády, symbolu francouzské revoluce, od Eugena Delacroixe. Název i obal desky má určitě ambice oslovit nejednoho intelektuála; škoda, že právě ti mainstreamovým popem Coldplay opovrhují nejvíc.
Ne že by je kapela potřebovala. Nejenže se s novinkou objevila na vrcholu žebříčku v 17 zemích světa a singl Viva la Vida byl jedničkou na obou stranách Atlantiku. Samotného alba se v prvních deseti dnech prodalo více než půl milionu kopií a dlouhou dobu bylo nejstahovanější na internetu (legálně; ovšem i nelegální kopie pravděpodobně zvysoka překonaly rekord). Proč ne? Noví Coldplay jsou příjemný, elegantní pop, za nějž se žádné rádio nemusí stydět.
Coldplay jsou opatrní na to, jak se s jejich skladbami zachází. V minulosti odmítli milionové smlouvy napoužití jejich skladeb v reklamách (mj. na kolu nebo oblečení). „Nedokázali bychom žít s tím, že jsme význam našich písniček takhle prodali,“ řekl v jednom rozhovoru Martin. Kapela aktivně podporuje Amnesty International, účastnili se také kampaní Make Trade Fair nebo Make Poverty History.
V posledních letech dávají Coldplay 10 % všech svých zisků na charitu. Vzhledem k jejich popularitě aúspěšnosti se jedná o statisíce a miliony. Baskytarista Guy Berryman to jednou komentoval: „Dokážeme lidi upozornit na různé skutečnosti. Není to zas taková námaha. A pokud je v našich silách pomoci, pak to uděláme.“
Po dvou EP na konci 90. let triumfovali velkým debutem Parachutes. Hity Don’t Panic, Shiver, Sparks a zejména Yellow jim přinesly instantní slávu a celé desce také Grammy za nejlepší alternativní album. Následující nahrávkou A Rush of Blood to the Head (2002) v úspěšném tažení pokračovali, ke Grammy přidali další dvě (opět za nejlepší desku a za nejlepší píseň roku Clocks), rozšířili zástupy fanoušků po celém světě a užívali si náklonnosti hudební kritiky (tedy kromě věčně nespokojeného, vyhlášeného serveru Pitchfork Media, který desky zhodnotil jako velmi průměrné).
Sedmnáct zemí světa
Třetí deska X&Y byla o poznání horší, ale stále ještě dost dobrá na to, aby jejich status superhvězd udržela. Ostatně se 8,3 milionu prodaných kusů se stala nejlépe prodávanou nahrávkou na světě v roce 2005. Že jim Pitchfork udělil hodnocení 4.9/10, nikoho neodradilo, zejména když britský tisk pěl ódy aColdplay dokázali zaplnit každý prostor, který si ve svém turné vybrali, několik dnů za sebou. V hudbě se Coldplay posouvali jen nepatrně. Asi největším vzorem v začátcích jim byli krajané Radiohead – odtud zřejmě pochází i označení „alternativní“, ačkoliv Coldplay jsou spíše typickým příkladem čistého, nicméně vkusného středněproudého poprocku.
S U2 mají společnou schopnost napsat píseň, která bude ohromovat svou majestátností, a zároveň bude osobní, křehkou baladou. Zpěvák, kytarista a pianista Chris Martin má ohromě líbivý, měkký, vysoký hlas a charisma– podobně jako frontman skotských Travis Fran Healy. Na X&Y dostali Coldplay víc elektroniky, ale podstata jejich hudby – v kytaře a pianu – zůstala zachována. Na novinkové desce se zlehka nechávají ovanout vlivy Španělska a Latinské Ameriky. Ostatně první část názvu, Viva la Vida, pochází z díla Mexičanky Fridy Kahlo. Nicméně samotný obal desky je podobiznou slavného obrazu Svoboda vede lid na barikády, symbolu francouzské revoluce, od Eugena Delacroixe. Název i obal desky má určitě ambice oslovit nejednoho intelektuála; škoda, že právě ti mainstreamovým popem Coldplay opovrhují nejvíc.
Ne že by je kapela potřebovala. Nejenže se s novinkou objevila na vrcholu žebříčku v 17 zemích světa a singl Viva la Vida byl jedničkou na obou stranách Atlantiku. Samotného alba se v prvních deseti dnech prodalo více než půl milionu kopií a dlouhou dobu bylo nejstahovanější na internetu (legálně; ovšem i nelegální kopie pravděpodobně zvysoka překonaly rekord). Proč ne? Noví Coldplay jsou příjemný, elegantní pop, za nějž se žádné rádio nemusí stydět.
Coldplay jsou opatrní na to, jak se s jejich skladbami zachází. V minulosti odmítli milionové smlouvy napoužití jejich skladeb v reklamách (mj. na kolu nebo oblečení). „Nedokázali bychom žít s tím, že jsme význam našich písniček takhle prodali,“ řekl v jednom rozhovoru Martin. Kapela aktivně podporuje Amnesty International, účastnili se také kampaní Make Trade Fair nebo Make Poverty History.
V posledních letech dávají Coldplay 10 % všech svých zisků na charitu. Vzhledem k jejich popularitě aúspěšnosti se jedná o statisíce a miliony. Baskytarista Guy Berryman to jednou komentoval: „Dokážeme lidi upozornit na různé skutečnosti. Není to zas taková námaha. A pokud je v našich silách pomoci, pak to uděláme.“