„Plastika je reflexí mojí životní zkušenosti, kterou jsem se rozhodl zpracovat až po devětatřiceti letech,“ říká Jiří Sozanský.
„Tématem většiny mých projektů je člověk v mezní situaci, a tak v době, kdy bilancuji svůj život i tvorbu, zakomponoval jsem do plastiky i posmrtnou masku Jana Palacha, kterou jsem dostal od Olbrama Zoubka. Slouží jako doklad atmosféry té doby, která mě poznamenala na celý život.“
Iniciační léta
Jiří Sozanský byl v roce 1969 studentem Akademie výtvarných umění a Palachův čin vnímal, jak dnes vysvětluje, jako mezní vyjádření bezmoci, ve které se tehdy mladá, nastupující generace nacházela. „Tento pocit jsem sdílel i já a musel jsem vyvinout velké úsilí, abych mu nepodlehl a našel smysl vlastní existence a důvod k tvorbě, která se v kontextu doby zdála být zbytečnou činností. “
Když se dnes výtvarník ohlíží, hodnotí životní zkušenost z let 1968-1969 jako tu, která jej vyprofilovala jako umělce a občana.
„Další důležitou zkušeností pak pro mě byly roky 1970 až 1973, kdy jsem mohl vytvářet svoje plastiky v ateliéru sochaře Olbrama Zoubka. V té době Státní bezpečnost usilovala o likvidaci náhrobku Jana Palacha, který Olbram Zoubek vytvořil, a tak jsem měl příležitost zblízka sledovat spor, který sochař vedl s úřady. Již tehdy mě zaujal věcný tón, který Zoubek užíval, a neústupnost, se kterou se jako umělec i občan choval.“
Další setkání s Palachem
Sochař se s tématem Jan Palach opět potkal loni v archivech svazků StB, kde hledal podklady pro svůj cyklus grafik, zaměřený na léta 1969-1989. „Objevil jsem celou složku věnovanou Janu Palachovi, která obsahuje kolem devíti set stran. V těch svazcích je řada paranoidních estébáckých konstrukcí, ale i fakta a věcné informace psané strohým policejním stylem. Probírat se těmito materiály, držet v rukou originály zpráv estébáků, výpovědi svědků i dopis Jana Palacha na rozloučenou - to je zkušenost, která se nedá k ničemu jinému přirovnat.“ StB se tehdy věnovala sochaři Olbramu Zoubkovi a jak známo, vyvinula maximální úsilí, aby byl jeho bronzový náhrobek z Palachova hrobu odstraněn, sešrotován a ostatky Jana Palacha převezeny mimo Prahu, což se nakonec také stalo.
„Urputnost, s jakou StB postupovala, považuji za významný doklad povahy totalitního systému, který se nezastavil ani před narušením piety zemřelého,“ říká Jiří Sozanský a dodává, že si ze spisu Jana Palacha vybral kopie několika set stránek, kterými se postupně probírá a hledá způsoby, jak je zpracovat výtvarnými prostředky, ať již v koláži, grafice, kresbě či plastice.
„První dokumentární koláže vystavuji jako součást fotografické výstavy v ambitu kláštera bratří františkánů, věnované Janu Palachovi. Vybral jsem ty materiály, které se vztahují k tvorbě a likvidaci náhrobku Jana Palacha, protože dobře dokumentují postupy komunistického režimu a zároveň dokládají i občanskou odvahu sochaře Olbrama Zoubka,“ doplňuje Jiří Sozanský.
„Tématem většiny mých projektů je člověk v mezní situaci, a tak v době, kdy bilancuji svůj život i tvorbu, zakomponoval jsem do plastiky i posmrtnou masku Jana Palacha, kterou jsem dostal od Olbrama Zoubka. Slouží jako doklad atmosféry té doby, která mě poznamenala na celý život.“
Iniciační léta
Jiří Sozanský byl v roce 1969 studentem Akademie výtvarných umění a Palachův čin vnímal, jak dnes vysvětluje, jako mezní vyjádření bezmoci, ve které se tehdy mladá, nastupující generace nacházela. „Tento pocit jsem sdílel i já a musel jsem vyvinout velké úsilí, abych mu nepodlehl a našel smysl vlastní existence a důvod k tvorbě, která se v kontextu doby zdála být zbytečnou činností. “
Když se dnes výtvarník ohlíží, hodnotí životní zkušenost z let 1968-1969 jako tu, která jej vyprofilovala jako umělce a občana.
„Další důležitou zkušeností pak pro mě byly roky 1970 až 1973, kdy jsem mohl vytvářet svoje plastiky v ateliéru sochaře Olbrama Zoubka. V té době Státní bezpečnost usilovala o likvidaci náhrobku Jana Palacha, který Olbram Zoubek vytvořil, a tak jsem měl příležitost zblízka sledovat spor, který sochař vedl s úřady. Již tehdy mě zaujal věcný tón, který Zoubek užíval, a neústupnost, se kterou se jako umělec i občan choval.“
Další setkání s Palachem
Sochař se s tématem Jan Palach opět potkal loni v archivech svazků StB, kde hledal podklady pro svůj cyklus grafik, zaměřený na léta 1969-1989. „Objevil jsem celou složku věnovanou Janu Palachovi, která obsahuje kolem devíti set stran. V těch svazcích je řada paranoidních estébáckých konstrukcí, ale i fakta a věcné informace psané strohým policejním stylem. Probírat se těmito materiály, držet v rukou originály zpráv estébáků, výpovědi svědků i dopis Jana Palacha na rozloučenou - to je zkušenost, která se nedá k ničemu jinému přirovnat.“ StB se tehdy věnovala sochaři Olbramu Zoubkovi a jak známo, vyvinula maximální úsilí, aby byl jeho bronzový náhrobek z Palachova hrobu odstraněn, sešrotován a ostatky Jana Palacha převezeny mimo Prahu, což se nakonec také stalo.
„Urputnost, s jakou StB postupovala, považuji za významný doklad povahy totalitního systému, který se nezastavil ani před narušením piety zemřelého,“ říká Jiří Sozanský a dodává, že si ze spisu Jana Palacha vybral kopie několika set stránek, kterými se postupně probírá a hledá způsoby, jak je zpracovat výtvarnými prostředky, ať již v koláži, grafice, kresbě či plastice.
„První dokumentární koláže vystavuji jako součást fotografické výstavy v ambitu kláštera bratří františkánů, věnované Janu Palachovi. Vybral jsem ty materiály, které se vztahují k tvorbě a likvidaci náhrobku Jana Palacha, protože dobře dokumentují postupy komunistického režimu a zároveň dokládají i občanskou odvahu sochaře Olbrama Zoubka,“ doplňuje Jiří Sozanský.