Kultura (nebo etika) DIY se projevuje v mnoha činnostech, ale vždy stojí na stejných pilířích. Říká, že nepotřebuje nakupovat ani objednávat nové věci – místo toho podněcuje ve vlastní tvorbě a k tomu, aby „vzali věci do vlastních rukou“ a pomohli si sami. A v hudbě? Asi každému se stalo, že si pořídil desku, která ho nebavila. Natočil by lepší? Možná ano, možná ne. Proč to nezkusit?
Na principech DIY funguje nejen mnoho kapel, ale i celé hudebně-společenské komunity. Dalo by se říci, že velká část nezávislé punkové scény se etiky Do It Yourself drží už od 80. let, a to nejen v hudbě, ale i v životním stylu, který vychází z ideologie stojící proti konzumnímu způsobu života.
Na podobných základech vznikl v roce 1980 jeden z nejvýznamnějších nezávislých amerických labelů Dischord Records. Dodnes zastupuje nezávislé, především punkové a hardcore kapely a sehrál významnou roli při vytváření celé washingtonské scény. Až na výjimky nedosáhla dischordská jména většího komerčního úspěchu, ale tisíce loajálních fanoušků z celého světa z celého labelu zakrátko vytvořily kult.
Doba se sice změnila, i Dischord dnes nabízí internetový obchod a digitální releasy, DIY etice však zůstává věrný. „Spolupráce s kapelami funguje jako přirozený proces. Nepodepisujeme žádné smlouvy a veškeré dohody jsou postaveny na důvěře a přátelství,“ říká Ian MacKaye, spoluzakladatel labelu.
Kluci s akustickou kytarou
Vzít do ruky kytaru a dělat rámus v tátově garáži může být dobrá zábava i po třicítce, jednoduchost ale není jen záležitost punku. Tzv. lo-fi estetika, pro kterou je např. typické využití levných kazetových přehrávačů, sahá k hudbě Buddy Hollyho nebo Hanka Williamse, ale byl to Bob Dylan, kdo v roce 1967 vypustil dema The Basement Tapes – základ veškeré lo-fi pop music. Tento přístup později používali mj. Velvet Underground nebo Bruce Springsteen.
V 80. letech to lo-fi umělci dotáhli na svůj vlastní žánr, v jehož čele stáli Guided By Voices, Pavement nebo Sebadoh. Právě posledně zmíněná formace člena Dinosaur Jr Lou Barlowa je dobrým příkladem toho, jak si na koleně vytvořit skvělé desky. Většina jejich skladeb stojí na silném nápadu, jednoduché melodii, která nevyžaduje žádné speciální hudební schopnosti, a textech, které jsou sice hezké, ale nijak filozoficky hluboké. Barlow si první dema (která bez studu kopíroval a prodával) vytvořil tak, že si svůj obývákový jam nahrál na jednoduchý „kazeťák“.
I když se později vrátil k Dinosaur Jr, ve své lo-fi udělej-si-sám tvorbě pokračuje. Na stránkách Loobiecore.com nabízí spoustu muziky zadarmo, kterou si ponaskládal doma se svými kočkami (na něž na webu také narazíte). Dokázal si vytvořit vlastní internetový obchod a objednávku vypálí doma, doplní originálním obalem a takhle pošle fanouškovi. Za pár drobných.
Lo-fi přístup má nejen své kouzlo, ale také mnoho příznivců, a to i na současné tzv. songwriterské scéně. Kluci s akustickou (ale klidně i elektrickou) kytarou jsou k vidění a slyšení na každém rohu. Vystoupení Sebadoh přilákalo vloni v Barceloně několik tisícovek lidí – že skládají svou hudbu v obýváku, kuchyni nebo ve sklepě, neznamená, že to budou jediná místa, kde budou později vyhrávat.
Cokoliv budu chtít
Pravděpodobně ještě zajímavější a rozmanitější experimenty vznikají u počítačů. „Většina z nás má doma technologie, které ještě před pár lety byly běžným lidem nedostupné, ale teď to není žádný luxus. Vloni byl počítač skoro v půlce domácností, a pochopitelně to stoupá. Na svém notebooku můžu natočit hudbu, sestříhat klip, udělat booklet – cokoliv budu chtít. A když budu šikovnej, bude výsledek perfektní. Jediné, co mě může omezovat, jsou moje schopnosti, technika už ne,“ říká Bourek ze Sporto, který bude seriál LN komentovat v krátkých diářích.
Jedním z velkých zastánců DIY přístupu a kritik hudebního průmyslu je také Trent Reznor, mozek projektu Nine Inch Nails. V současnosti funguje bez labelu kompletně na vlastní noze, přičemž využívá licenčních práv Creative Commons (viz slovníček). Jednu z loňských nejprodávanějších desek Ghosts I–IV si vydal kompletně sám. Prodával ji za pět dolarů na internetu, následující album The Slip dal k dispozici na web zcela zdarma.
Poslední velká hádka s jeho bývalou domovskou firmou Universal Music se týkala zákazu spuštění interaktivních webových stránek, kde si fanoušci mohli zremixovat skladby NIN podle vlastních nápadů. Web remix.nin.com nakonec přece jen odstartoval a zájemci si zde můžou ověřit, jak si rozumí s počítačem a elektronickou muzikou. Možná v sobě objevíte remixového guru – a je to dobrý začátek.
Na principech DIY funguje nejen mnoho kapel, ale i celé hudebně-společenské komunity. Dalo by se říci, že velká část nezávislé punkové scény se etiky Do It Yourself drží už od 80. let, a to nejen v hudbě, ale i v životním stylu, který vychází z ideologie stojící proti konzumnímu způsobu života.
Na podobných základech vznikl v roce 1980 jeden z nejvýznamnějších nezávislých amerických labelů Dischord Records. Dodnes zastupuje nezávislé, především punkové a hardcore kapely a sehrál významnou roli při vytváření celé washingtonské scény. Až na výjimky nedosáhla dischordská jména většího komerčního úspěchu, ale tisíce loajálních fanoušků z celého světa z celého labelu zakrátko vytvořily kult.
Doba se sice změnila, i Dischord dnes nabízí internetový obchod a digitální releasy, DIY etice však zůstává věrný. „Spolupráce s kapelami funguje jako přirozený proces. Nepodepisujeme žádné smlouvy a veškeré dohody jsou postaveny na důvěře a přátelství,“ říká Ian MacKaye, spoluzakladatel labelu.
Kluci s akustickou kytarou
Vzít do ruky kytaru a dělat rámus v tátově garáži může být dobrá zábava i po třicítce, jednoduchost ale není jen záležitost punku. Tzv. lo-fi estetika, pro kterou je např. typické využití levných kazetových přehrávačů, sahá k hudbě Buddy Hollyho nebo Hanka Williamse, ale byl to Bob Dylan, kdo v roce 1967 vypustil dema The Basement Tapes – základ veškeré lo-fi pop music. Tento přístup později používali mj. Velvet Underground nebo Bruce Springsteen.
V 80. letech to lo-fi umělci dotáhli na svůj vlastní žánr, v jehož čele stáli Guided By Voices, Pavement nebo Sebadoh. Právě posledně zmíněná formace člena Dinosaur Jr Lou Barlowa je dobrým příkladem toho, jak si na koleně vytvořit skvělé desky. Většina jejich skladeb stojí na silném nápadu, jednoduché melodii, která nevyžaduje žádné speciální hudební schopnosti, a textech, které jsou sice hezké, ale nijak filozoficky hluboké. Barlow si první dema (která bez studu kopíroval a prodával) vytvořil tak, že si svůj obývákový jam nahrál na jednoduchý „kazeťák“.
I když se později vrátil k Dinosaur Jr, ve své lo-fi udělej-si-sám tvorbě pokračuje. Na stránkách Loobiecore.com nabízí spoustu muziky zadarmo, kterou si ponaskládal doma se svými kočkami (na něž na webu také narazíte). Dokázal si vytvořit vlastní internetový obchod a objednávku vypálí doma, doplní originálním obalem a takhle pošle fanouškovi. Za pár drobných.
Lo-fi přístup má nejen své kouzlo, ale také mnoho příznivců, a to i na současné tzv. songwriterské scéně. Kluci s akustickou (ale klidně i elektrickou) kytarou jsou k vidění a slyšení na každém rohu. Vystoupení Sebadoh přilákalo vloni v Barceloně několik tisícovek lidí – že skládají svou hudbu v obýváku, kuchyni nebo ve sklepě, neznamená, že to budou jediná místa, kde budou později vyhrávat.
Cokoliv budu chtít
Pravděpodobně ještě zajímavější a rozmanitější experimenty vznikají u počítačů. „Většina z nás má doma technologie, které ještě před pár lety byly běžným lidem nedostupné, ale teď to není žádný luxus. Vloni byl počítač skoro v půlce domácností, a pochopitelně to stoupá. Na svém notebooku můžu natočit hudbu, sestříhat klip, udělat booklet – cokoliv budu chtít. A když budu šikovnej, bude výsledek perfektní. Jediné, co mě může omezovat, jsou moje schopnosti, technika už ne,“ říká Bourek ze Sporto, který bude seriál LN komentovat v krátkých diářích.
Jedním z velkých zastánců DIY přístupu a kritik hudebního průmyslu je také Trent Reznor, mozek projektu Nine Inch Nails. V současnosti funguje bez labelu kompletně na vlastní noze, přičemž využívá licenčních práv Creative Commons (viz slovníček). Jednu z loňských nejprodávanějších desek Ghosts I–IV si vydal kompletně sám. Prodával ji za pět dolarů na internetu, následující album The Slip dal k dispozici na web zcela zdarma.
Poslední velká hádka s jeho bývalou domovskou firmou Universal Music se týkala zákazu spuštění interaktivních webových stránek, kde si fanoušci mohli zremixovat skladby NIN podle vlastních nápadů. Web remix.nin.com nakonec přece jen odstartoval a zájemci si zde můžou ověřit, jak si rozumí s počítačem a elektronickou muzikou. Možná v sobě objevíte remixového guru – a je to dobrý začátek.
