Lidovky.cz

Recept paní Zity na dlouhý život

Kultura

  9:17
Když jí bylo pět a půl, narodilo se Československo. O dlouhověkosti tvrdí, že je rodu ženského. Nejstarší česká herečka Zita Kabátová.

Zita Kabátová je elegantní i ve vysokém věku. foto: Lidové noviny

Žádný lék, žádný sport nebo jídlo nemůže lidem přinést dlouhověkost. Tu může zaručit jen laskavé a tolerantní srdce...

Podle této zásady žil Metuzalém, který byl, jak praví bible, nejstarším člověkem na světě. Údajně dosáhl věku 969 let! – takto zní jeden z receptů na dlouhověkost (filozofický), jichž přehršel ve své vzpomínkové knize uvádí herečka Zita Kabátová. Bylo jí už pětadevadesát, ale, jak prohlašuje, ještě to „nebalí“. Slíbila synovi, že tu bude do stovky. Zatím předává některé ze svých četných zkušeností.

K historickým datům chodu světa během celého minulého století přiřazuje zásadní body svého života, vzpomíná na kolegy z divadel i na ty, s nimiž mnohokrát stála před filmovou kamerou. Své rodiče nazývá mamičkou a tatíčkem a tvrdí, že bez klobouku se vždy cítila jako „nedooblečená“.

I když by jistě mohla hodně vyprávět, nikdy se o intimních věcech svých ani svých kolegyň či rivalek nešířila. Žádné klepy, žádné pikantní podrobnosti. Pochopitelně ani o sobě. V tomto ohledu se chovala po všechna léta střídmě, tak, jak její ušlechtilá tvář předurčovala.

Poslední z generace prvorepublikových filmových krásek začala s profesionálním divadlem ve dvaceti – jako liška v jedné pohádce v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. Následovaly tehdy populární scény Akropolis, Tyláček a hlavně Nové divadlo Oldřicha Nového, které, jak píše, považovala za svou druhou rodinu (tady si přece jen dovolila malou intimitu: když Nový přinesl domů v peřince novorozeně, svou dceru Janu, paní Líza jej prý honila s deštníkem po zahradě, on však nikdy neprozradil, kdo je matka a jeho paní holčičku adoptovala a vychovala jako vlastní...).

Omnia vincit amor
Knížka, s jejímž textem herečce pomáhala Marie Formáčková (vyd. Euromedia Group – Ikar), se jmenuje Můj recept na dlouhověkost a jak i názvy kapitol napovídají, točí se vlastně kolem téhož: Vliv úspěchu na dlouhý život, Pohyb prodlužuje život, Střídmost v jídle a pití, Řád a pořádek, Zdraví je dobro...

Zřejmě v souladu se svou šťastnou povahou dokázala Zita Kabátová za všech dob najít pro sebe vždy pozitivní východisko. I když vzpomíná na životní partnery („Měla jsem opravdu slabost pro sportovce a své kolegy jsem brala spíš jako kamarády“) herce a zpěváka Járu Pospíšila, režiséra Františka Paula, právníka Vladimíra Čeřovského, motocyklového závodníka Františka Juhana, spisovatele Františka Kožíka či všeuměla Eduarda Ingriše a nakonec i manžely výtvarníka Jiřího Zavřela a obchodníka Jerryho Krále, zůstává přísně korektní.

Její lásku si zasloužili, někdy se cit vytratil, někdy přišel kdosi jiný, na všechny ale prý vzpomíná v dobrém. To špatné zřejmě vytěsnila, tak jako nepřipomíná nepříjemná údobí života – hraní za protektorátu či léta, kdy její jméno bylo tabu. Vyprávění jde ve všech ohledech spíše „po srsti“, nepřináší závratná odhalení, přesto stojí za to si recept Zity Kabátové přečíst.
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.