Delpyová je známá postavami křehkých blondýnek, jaké hrála například ve snímcích Před úsvitem nebo 2 dny v Paříži. Proto překvapilo, že se obsadila coby krutá šlechtična, která neváhá jít za svým doslova přes mrtvoly.
Jak autorka uvedla před projekcí, diváci nemají od Hraběnky očekávat něco na způsob jejích předchozích filmů. I když prý mají styčné body, životní příběh Alžběty Báthoryové odráží autorčinu temnou stránku.
To by jeden během projekce občas neodhadl: film se místy zvrhával v nechtěnou komedii a některé jeho scény vyvolávaly hlasitý smích.
Při troše snahy by se Hraběnka dala chápat jako komentář k dnešní době posedlé kultem krásy a mládí, její závěrečné pasáže se pak šlechtičnu snaží ukázat jako ženu, která svou emancipovaností předběhla svou dobu. To by však nesměly zmíněné okamžiky ze zbytku snímku tak trčet.
Delpyová své podání pověsti o Alžbětě Báthoryové pojala daleko komorněji než Juraj Jakubisko svou loňskou verzi. Přestože se ani zde nešetřilo na kostýmech a dekoracích, většina filmu se odehrává v interiérech a nekonají se ani žádné nákladné bojové scény.
Jádro příběhu spočívá v milostném trojúhelníku mezi Alžbětou (Julie Delpyová), mladičkým šlechticem Istvánem (Daniel Brühl) a lesbickou čarodějnicí Darvuliou (Anamaria Marincaová).
Hraběnčino přesvědčení, že jí krev panen vrátí svěží vzhled a Istvánovu lásku, na plátno vrhne výjevy tak krvavé, až připomínají mučírenskou sérii Saw či její parodie. Právě tyto scény při projekci vyvolávaly rozpačitý smích.
Historickým kostýmním dramatem je i nový přírůstek do hlavní soutěže Berlinale - Chéri. Film o milostných pletkách dávno minulých generací vzbuzuje asociace s jiným snímkem svého režiséra Stephena Frearse - Nebezpečnými známostmi. I Chéri se odehrává ve Francii, ne však v 18. století, nýbrž na začátku století dvacátého.
V secesním Chériovi září Michelle Pfeifferová
Oproti Hraběnce jde o komedii záměrnou, jakkoliv hořké jádro skrývá. Milostný trojúhelník tentokrát sestává ze stárnoucí kurtizány Léy, jejího o mnoho let mladšího milence Chériho a jeho manželky Edmée, která daleko protřelejší protihráčce nemůže konkurovat. Film těží z brilantně napsaných slovních přestřelek, velkorysé secesní výpravy a výkonu Michelle Pfeifferové v roli Léy.
Té se dostávalo nejvíc pozornosti na následné tiskové konferenci. Před další z mnoha otázek na téma „uvadající krása“, rezonujících s obsahem filmu, si čerstvá padesátnice z legrace okázale povzdechla, ale čelila jim statečně. To, že v současnosti vzniká řada snímků o vztazích mezi staršími ženami a mladými muži, považuje za „krok správným směrem“. „Kdo řekl, že se čtyřicítkou přichází pocit osvobození, se zřejmě ještě nedožil padesátky,“ poznamenala sebeironicky. Nutnost přehrávat se do vyzrálejších postav jí nevadí: „Čím je člověk starší, tím zajímavější úlohy dostává,“ řekla.
Chéri se hlavní soutěži poněkud vymyká, neboť výběr sestává hlavně z filmů na vážná, sociálně kritická, případně aktuální témata. To je i případ dalšího včerejšího soutěžního snímku: London River vychází z teroristických útoků v britské metropoli z července 2005. Hrdiny snímku jsou křesťanka a muslim, kteří teprve po tragédii zjistí, že jejich nezvěstné děti žily spolu.
Soutěž zatím žádného favorita nemá; podle ohlasů v ní zatím byly uvedeny filmy (pod)průměrné. Znám je naopak dosavadní největší propadák - drama Mammoth režiséra Lukase Moodyssona, které se nelíbilo téměř nikomu. Solidní reputaci si vybudoval snad jen uruguayský Gigante o zamilovaném, leč stydlivém outsiderovi z Montevidea. Padl do oka například umělecké ředitelce karlovarského festivalu Evě Zaoralové, která zvažuje jeho uvedení v nadcházejícím ročníku.
Jak autorka uvedla před projekcí, diváci nemají od Hraběnky očekávat něco na způsob jejích předchozích filmů. I když prý mají styčné body, životní příběh Alžběty Báthoryové odráží autorčinu temnou stránku.
To by jeden během projekce občas neodhadl: film se místy zvrhával v nechtěnou komedii a některé jeho scény vyvolávaly hlasitý smích.
Při troše snahy by se Hraběnka dala chápat jako komentář k dnešní době posedlé kultem krásy a mládí, její závěrečné pasáže se pak šlechtičnu snaží ukázat jako ženu, která svou emancipovaností předběhla svou dobu. To by však nesměly zmíněné okamžiky ze zbytku snímku tak trčet.
Delpyová své podání pověsti o Alžbětě Báthoryové pojala daleko komorněji než Juraj Jakubisko svou loňskou verzi. Přestože se ani zde nešetřilo na kostýmech a dekoracích, většina filmu se odehrává v interiérech a nekonají se ani žádné nákladné bojové scény.
Jádro příběhu spočívá v milostném trojúhelníku mezi Alžbětou (Julie Delpyová), mladičkým šlechticem Istvánem (Daniel Brühl) a lesbickou čarodějnicí Darvuliou (Anamaria Marincaová).
Hraběnčino přesvědčení, že jí krev panen vrátí svěží vzhled a Istvánovu lásku, na plátno vrhne výjevy tak krvavé, až připomínají mučírenskou sérii Saw či její parodie. Právě tyto scény při projekci vyvolávaly rozpačitý smích.
Historickým kostýmním dramatem je i nový přírůstek do hlavní soutěže Berlinale - Chéri. Film o milostných pletkách dávno minulých generací vzbuzuje asociace s jiným snímkem svého režiséra Stephena Frearse - Nebezpečnými známostmi. I Chéri se odehrává ve Francii, ne však v 18. století, nýbrž na začátku století dvacátého.
V secesním Chériovi září Michelle Pfeifferová
Oproti Hraběnce jde o komedii záměrnou, jakkoliv hořké jádro skrývá. Milostný trojúhelník tentokrát sestává ze stárnoucí kurtizány Léy, jejího o mnoho let mladšího milence Chériho a jeho manželky Edmée, která daleko protřelejší protihráčce nemůže konkurovat. Film těží z brilantně napsaných slovních přestřelek, velkorysé secesní výpravy a výkonu Michelle Pfeifferové v roli Léy.
Té se dostávalo nejvíc pozornosti na následné tiskové konferenci. Před další z mnoha otázek na téma „uvadající krása“, rezonujících s obsahem filmu, si čerstvá padesátnice z legrace okázale povzdechla, ale čelila jim statečně. To, že v současnosti vzniká řada snímků o vztazích mezi staršími ženami a mladými muži, považuje za „krok správným směrem“. „Kdo řekl, že se čtyřicítkou přichází pocit osvobození, se zřejmě ještě nedožil padesátky,“ poznamenala sebeironicky. Nutnost přehrávat se do vyzrálejších postav jí nevadí: „Čím je člověk starší, tím zajímavější úlohy dostává,“ řekla.
Chéri se hlavní soutěži poněkud vymyká, neboť výběr sestává hlavně z filmů na vážná, sociálně kritická, případně aktuální témata. To je i případ dalšího včerejšího soutěžního snímku: London River vychází z teroristických útoků v britské metropoli z července 2005. Hrdiny snímku jsou křesťanka a muslim, kteří teprve po tragédii zjistí, že jejich nezvěstné děti žily spolu.
Soutěž zatím žádného favorita nemá; podle ohlasů v ní zatím byly uvedeny filmy (pod)průměrné. Znám je naopak dosavadní největší propadák - drama Mammoth režiséra Lukase Moodyssona, které se nelíbilo téměř nikomu. Solidní reputaci si vybudoval snad jen uruguayský Gigante o zamilovaném, leč stydlivém outsiderovi z Montevidea. Padl do oka například umělecké ředitelce karlovarského festivalu Evě Zaoralové, která zvažuje jeho uvedení v nadcházejícím ročníku.