Milionář z chatrče je ve svém žánru takřka dokonalý. Adaptace bestseleru Vikase Swarupa není ničím víc než průzračně naivní vyprávěnkou o tom, jak chudý chlapec ke štěstí, lásce a bohatství přišel, ale to, že se za svůj „rodokmen“ nijak nestydí a nesnaží se jej schovat za pokusy o seriózní výpověď, z něj dělá podívanou ještě nakažlivější.
Titulním boháčem se stane mladík Džamal, když vyhraje pohádkovou sumu v indické verzi televizní soutěže Chcete se stát milionářem? Málokdo by si tak šťastný zásah osudu zasloužil víc než on: Džamal se narodil v bombajském slumu, už jako malý kluk přišel o matku, dostal se do spárů gangu zneužívajícího děti k žebrotě, rozkmotřil se s nezvedeným bratrem a „užil“ si zkrátka bídy a zoufalství vrchovatě. Přesto to nejsou peníze, po kterých touží, nýbrž dávná láska Latíka, s níž se celý život osudově míjí.
Prostinký příběh je ozvláštněný rafinovanou vyprávěcí konstrukcí. S Džamalem se seznámíme v policejní cele, kde je vyšetřován pro podvod: jak může nevzdělaný kluk z chudinské čtvrti ve vědomostní soutěži skórovat výš než akademici, profesoři a jiné pomazané hlavy? Zatímco ho policisté vyslýchají, mladík se rozpomíná na jednotlivé otázky z show a odpověď na každou z nich dokládá potemnělou historkou ze své minulosti.
Kdo složil slavnou národní píseň ví například proto, že si měl jejím zpíváním kdysi vydělávat na živobytí...
Přestože se ilustrování odpovědí ke konci dvouhodinové stopáže stane poněkud mechanickým, struktura dvojitého vyprávění spojená se zkracujícími se odskoky do minulosti je dostatečně dynamická na to, aby se divák nezačal nudit.
Kupředu jako lokomotiva
„Dynamický“ je pro Milionáře z chatrče vůbec klíčové slovo. Film působí jako jeden dlouhý videoklip. Barvami hýřící kamera nezůstane chvíli v klidu a s oblibou staví obraz na úhlopříčné kompozici, střih ani na okamžik nezvolní tempo a všechno kupředu ještě popohání vynikající hudba. Často se snímek ve videoklip změní doslova -například ve scéně, v níž píseň Paper Planes od zpěvačky jménem M. I. A. doprovází montáž záběrů z indického venkova, který hrdinové křižují na střechách vlaků.
Ty záběry jsou turistickým způsobem hezké - a takový je Milionář z chatrče celý. Přestože se z větší části odehrává mezi jedněmi z nejchudších obyvatel planety a nabízí i poměrně kruté výjevy jako „pogrom“ ve slumu či mučení elektřinou, jeho základní rovinu představuje barvotiskově roztomilé vidění reality.
Film tuto optiku naštěstí nijak neskrývá a hrdě se k ní hlásí. Pohádkovou licenci přiznává například ve scéně, kdy se hrdinové skutálejí z vlaku přímo před Tádž Mahál, v závěru zase neváhá dojímat sestřihem klíčových momentů Džamalova života. Jednoduše rozvržené postavy tu představují samé roztomilé dětské tvářičky a krásní mladí lidé. A že nekomplikovaný epizodický děj směřuje ke gigantickému happy endu, také není žádné tajemství.
Takový byl záměr, všechny složky filmu do něj zapadají a nelze proti tomu nic mít. Přesto trochu zamrzí, že momentů, v nichž se hladce ubíhající videoklip zkomplikuje, není víc. Jeden z nich nabídne moderátor soutěže: jak osvěžující je na chvíli nevědět, kdo je hrdina a kdo padouch...
Režisér Danny Boyle, jehož doménou jsou studie fungování uzavřených komunit (Sunshine, Pláž, Trainspotting...), by jich na plátno jistě dokázal propašovat víc, ale zjevně se mu nechtělo. Natočil pro radost sobě, divákům i oscarové akademii film nepokrytě sentimentální a populistický, který však zároveň nikdy nesklouzne do kýče. Vytknout se mu nedá nic, snad jen onen romantizující pohled na indické slumy. Snímek s rozpočtem pouhých 15 milionů dolarů, jenž byl málem vydán pouze na DVD, na letošních Oscarech triumfoval zaslouženě.
HODNOCENÍ LN ****
Milionář z chatrče (Slumdog Millionaire)
Titulním boháčem se stane mladík Džamal, když vyhraje pohádkovou sumu v indické verzi televizní soutěže Chcete se stát milionářem? Málokdo by si tak šťastný zásah osudu zasloužil víc než on: Džamal se narodil v bombajském slumu, už jako malý kluk přišel o matku, dostal se do spárů gangu zneužívajícího děti k žebrotě, rozkmotřil se s nezvedeným bratrem a „užil“ si zkrátka bídy a zoufalství vrchovatě. Přesto to nejsou peníze, po kterých touží, nýbrž dávná láska Latíka, s níž se celý život osudově míjí.
Prostinký příběh je ozvláštněný rafinovanou vyprávěcí konstrukcí. S Džamalem se seznámíme v policejní cele, kde je vyšetřován pro podvod: jak může nevzdělaný kluk z chudinské čtvrti ve vědomostní soutěži skórovat výš než akademici, profesoři a jiné pomazané hlavy? Zatímco ho policisté vyslýchají, mladík se rozpomíná na jednotlivé otázky z show a odpověď na každou z nich dokládá potemnělou historkou ze své minulosti.
Kdo složil slavnou národní píseň ví například proto, že si měl jejím zpíváním kdysi vydělávat na živobytí...
Přestože se ilustrování odpovědí ke konci dvouhodinové stopáže stane poněkud mechanickým, struktura dvojitého vyprávění spojená se zkracujícími se odskoky do minulosti je dostatečně dynamická na to, aby se divák nezačal nudit.
Kupředu jako lokomotiva
„Dynamický“ je pro Milionáře z chatrče vůbec klíčové slovo. Film působí jako jeden dlouhý videoklip. Barvami hýřící kamera nezůstane chvíli v klidu a s oblibou staví obraz na úhlopříčné kompozici, střih ani na okamžik nezvolní tempo a všechno kupředu ještě popohání vynikající hudba. Často se snímek ve videoklip změní doslova -například ve scéně, v níž píseň Paper Planes od zpěvačky jménem M. I. A. doprovází montáž záběrů z indického venkova, který hrdinové křižují na střechách vlaků.
Ty záběry jsou turistickým způsobem hezké - a takový je Milionář z chatrče celý. Přestože se z větší části odehrává mezi jedněmi z nejchudších obyvatel planety a nabízí i poměrně kruté výjevy jako „pogrom“ ve slumu či mučení elektřinou, jeho základní rovinu představuje barvotiskově roztomilé vidění reality.
Film tuto optiku naštěstí nijak neskrývá a hrdě se k ní hlásí. Pohádkovou licenci přiznává například ve scéně, kdy se hrdinové skutálejí z vlaku přímo před Tádž Mahál, v závěru zase neváhá dojímat sestřihem klíčových momentů Džamalova života. Jednoduše rozvržené postavy tu představují samé roztomilé dětské tvářičky a krásní mladí lidé. A že nekomplikovaný epizodický děj směřuje ke gigantickému happy endu, také není žádné tajemství.
Takový byl záměr, všechny složky filmu do něj zapadají a nelze proti tomu nic mít. Přesto trochu zamrzí, že momentů, v nichž se hladce ubíhající videoklip zkomplikuje, není víc. Jeden z nich nabídne moderátor soutěže: jak osvěžující je na chvíli nevědět, kdo je hrdina a kdo padouch...
Režisér Danny Boyle, jehož doménou jsou studie fungování uzavřených komunit (Sunshine, Pláž, Trainspotting...), by jich na plátno jistě dokázal propašovat víc, ale zjevně se mu nechtělo. Natočil pro radost sobě, divákům i oscarové akademii film nepokrytě sentimentální a populistický, který však zároveň nikdy nesklouzne do kýče. Vytknout se mu nedá nic, snad jen onen romantizující pohled na indické slumy. Snímek s rozpočtem pouhých 15 milionů dolarů, jenž byl málem vydán pouze na DVD, na letošních Oscarech triumfoval zaslouženě.
HODNOCENÍ LN ****
Milionář z chatrče (Slumdog Millionaire)
