Slavná scéna z filmu Ingmara Bergmana Sedmá pečeť, v níž švédský herec Max von Sydow jako rytíř Block hraje šachy
se Smrtí, vešla do dějin kinematografie. A byla to přitom vůbec první filmová spolupráce obou krajanů, von Sydowovi ale spolehlivě otevřela dveře. S Bergmanem poté točil dál a prosadil se rovněž v Hollywoodu, například v hororu Vymítač ďábla.
Sedmá pečeť (1957), alegorie o hledání Boha a smrti jako jediné jistoty života, je považována za jedno z nejlepších Bergmanových děl. Von Sydow s úsměvem přiznal, že vášeň pro šachovou hru ale nesdílel a nabídky fanoušků na partii musel odmítat. Během let v herecké "rodině" kolem Bergmana (patřili do ní Erland Josephson, Liv Ullmannová či Ingrid Thulinová) zdomácněl a objevil se i v dalších jeho filmech: Hodina vlků, Tvář, Lesní jahody nebo Pramen panny.
Sedmá pečeť (úvod se slavnou scénou, kdy Antonius Block a Smrt zahajují šachovou partii):
Právě setkání s Bergmanem považuje von Sydow za nejdůležitější období ve své kariéře. "Velice mne ovlivnil profesně i osobně," tvrdí herec, který s legendárním tvůrcem natočil 13 filmů. Nepřehlédnutelný, stojedenadevadesát centimetrů vysoký von Sydow nezůstal jen umělcem evropským, prosadil se i v USA. K jeho nejznámějším "zámořským" titulům patří Hana a její sestry (režie Woody Allen), Vymítač ďábla (William Friedkin), Tři dny Kondora (Sydney Pollack) či Minority Report (Steven Spielberg). Dále si zahrál ve snímcích Hamsun, Intacto, Skafandr a motýl nebo Pelle dobyvatel, za nějž v roce 1988 získal Evropskou filmovou cenu - Felixe.
Vybral bych si divadlo
Max von Sydow, celým jménem Max Carl Adolf von Sydow, se narodil 10. dubna 1929 ve švédském Lundu v dobře situované rodině. V dětství prý býval velmi tichý a stydlivý jedináček. Jako gymnazistu ho ale uhranulo představení Snu noci svatojanské a i přes protesty rodičů se přihlásil na herectví. "Divadlo mě zbavilo všech obvyklých traumat a komplexů dospívajících a navíc mi dalo fantastickou možnost něco neopakovatelného vytvářet," vzpomínal později.
Po studiích na Královské akademii dramatických umění ve Stockholmu začal von Sydow vystupovat v divadle. V roce 1955 si ho Bergman vyžádal na scénu v Malmö a jejich spolupráce se posléze přenesla i před kameru. V 60. letech odešel ze Švédska do Hollywoodu, ze kterého si ovšem také "odskakoval" na broadwayské divadelní scény. "Kdybych si mohl vybrat mezi divadlem a filmem, volil bych asi to prvé, i když obě profese mají své výhody a nevýhody," tvrdí.
Max von Sydow s Jean-Paulem Belmondem (2008)
Von Sydow, který má na svém kontě kolem 130 filmů, plynně mluví i hraje v několika jazycích. V roce 1994 byl hostem karlovarského Mezinárodního filmového festivalu, na němž převzal ocenění za herecký výkon. O dva roky později předsedal porotě Mezinárodního filmového festivalu Praha. V Česku také pracoval - na přelomu let 1993 a 1994 zde natáčel scény filmu Pochod Radeckého. V Paříži žijící charismatický herec je od roku 1997 podruhé ženatý s francouzskou filmařkou Catherine Breletovou. Z prvního (více než čtyřicetiletého) svazku s herečkou Kerstin Olinovou má dva syny.