Chaplina dodnes všichni znají v podobě osamělé, komické i dojemně smutné postavičky s knírkem, v neforemných kalhotách, úzkém sáčku, s příliš velkými botami, buřinkou a hůlkou. Její zrození sám popsal takto: "V okamžiku, kdy jsem se oblékl, kostým a maska mi vnukly jeho osobnost. Začal jsem se do něj vciťovat a ve chvíli, kdy jsem vkročil před kameru, rozehrál se mi samostatným životem."
Celkem natočil kolem devadesáti filmů, ke většině z nich napsal scénář, sám je režíroval a hrál hlavní roli. Později v éře zvukového filmu skládal k filmům i vlastní hudební doprovod. Společnost Keyston, kam nastoupil počátkem ledna 1914, chrlila grotesku za groteskou, a když od ní v listopadu téhož roku odcházel ke společnosti Essenay, měl za sebou 35 filmů.
Pajdavého tuláka s buřinkou znal najednou kdekdo, plnil časopisy, dala se koupit jeho loutka i cukrovinka, kluci napodobovali jeho chůzi. Tajemství jeho úspěchu bylo v tom, že pochopil, že film je umění určené nikoliv milionářům, ale dělníkům a ženám v domácnosti, které musí hrdinovi fandit. A své diváky znal důvěrně, neboť sám v podobném prostředí vyrostl.
Chaplin v gagu snímku Světla velkoměsta (1931)
Ironie, soucit a satira
Syn dvojice herců z předměstských londýnských scén, narozený v Londýně 16. dubna 1889, který se od klukovských let potloukal s divadlem, s tímto souborem přišel i do Ameriky. V roce 1919 založil společnost United Artists a o rok později už měl za sebou 67 grotesek a jeho tulák pevné rysy osamělého snílka, který věčně doufá v romantické dobrodružství. A pak natočil Kida, jeden ze svých nejslavnějších filmů, příběh tuláka a malého opuštěného chlapce: "Chci natočit vážný film, který pod komickými epizodami bude skrývat ironii, soucit a satiru." Kid měl obrovský úspěch v Evropě.
V Americe však Chaplin dráždil neuspořádaným sexuálním životem, svatbami s mladičkými dívkami, dramatickými rozvody, okázalým bohatstvím, byl obviňován z nedostatečného vlastenectví, z příliš levicových názorů, nazývali jej komunistou. Ale především rozčiloval filmy: Když hrdinou snímku Poutník (1923) udělal vězně ze Sing-Singu, tisk žádal, aby Chaplin šel za mříže. Dáma z Paříže z téhož roku byla v několika amerických státech zakázána.
Zlaté opojení (1925), dokonalou parodii na zlatokopeckou horečku, sám považoval za vrchol své tvorby. Po poněkud sentimenálních Světlech velkoměsta (1931) přišla Moderní doba (1936) - chytrá parodie na zmechanizovaný a sociálně nelítostný svět. Prvním mluveným filmem byla útočná satira na Hitlera, Mussoliniho a jejich režimy Diktátor (1940). Snímek Světla ramp (1952) dokončený ještě v Americe, měl veřejnou premiéru až v Evropě.
Chaplin v Diktátorovi (1940)
Dva roky šlechticem
Od roku 1952 se sem Chaplin přestěhoval a usadil se nedaleko švýcarského Lausanne. Ještě natočil Krále v New Yorku (1957) a Hraběnku z Hongkongu (1967). Někdejší divoký milostný život nahradil manželstvím s o 36 mladší Oonou O'Neilovou, která mu porodila hodně dětí. Jedním z nich je i Geraldine Chaplinová.
V roce 1953 dostal cenu Světové rady míru, v roce 1972 čestného Oscara za celoživotní dílo. Když ho o tři roky později britská královna Alžběta II. povýšila do šlechtického stavu, byl už žijící legendou. Šlechtického titulu rytíř si muž, který v dětství poznal i chudobinec, užíval jen dva roky. Zemřel 25. prosince 1977 ve Vevey u Lausanne.
