Malířští mistři a tehdejší kamarádi se do sebe náhle pustili před nevěstincem v jihofrancouzském Arles. Francouz, který byl horlivý šermíř, při tom odsekl Holanďanovi ucho šavlí. Malíři poté řekli policii, že van Gogh si ucho uřízl sám břitvou, aby Gauguin unikl stíhání, tvrdí autoři.
Knihu Van Goghovo ucho: Paul Gauguin a pakt mlčení psali němečtí akademici údajně desítku let. Studovali množství policejních zápisů, svědeckých výpovědí a dopisů, které napsali oba umělci. Tradiční verze je podle autorů knihy plná rozporů a nepravděpodobností. Jediné, co jim prý není jasné, je to, zda Gauguin zranil kolegu nechtěně či úmyslně.
„La tristesse durera toujours.“
Van Gogh trpěl psychickou poruchou (možná způsobenou absinthem) a dosud se tvrdilo, že si kus levého ucha uřízl sám. To následovně umyl a zabalené přenechal na vrátnici jedné z jeho bývalých prostitutek. Rita Wildegansová a Hans Kaufmann dnes navíc tvrdí, byla jeho psychická porucha způsobena otravou olovem, arsenem a kadmiem obsažených v jeho barvách.
Malíř trpěl silnými depresemi a v roce 1889 byl na jeho vlastní požádání přijat do psychiatrického centra v Saint Rémy. V květnu Vincent opustil kliniku a odešel k doktorovi Paulu Gachetovi v Auvers-sur-Oise blízko Paříže. Jeho deprese se prohlubovala a 27. července 1890 (ve věku 37 let) se postřelil do hrudníku. Aniž by si uvědomil, že je smrtelně raněn, vrátil se do hostince Ravoux, kde dva dny nato zemřel. Jeho poslední slova zněla: „La tristesse durera toujours.“ („Smutek potrvá navždy.“)
