Lidovky.cz

Jak se míchá western se saxofonem

Kultura

  7:37
PRAHA - Folkař Will Oldham si své posluchače léta hýčká velkorysou četností nových nahrávek. Loni stihl pod hlavičkou Bonnie „Prince“ Billy vydat tři desky a už z kraje letošního jara přišel s novinkou Beware, kde namíchal western se saxofonem. Znovu dokazuje, že je vzácnou výjimkou z pravidla o nepřímé úměře mezi kvalitou a kvantitou.

Will Oldham alias Bonnie Prince Billy foto: Admiral Wiley BallsReprofoto

Již dopředu bylo ohlášeno, že Beware bude mít oproti dřívějšímu intimnímu albu Lie Down in the Light (Drag City, 2008) rozmáchlejší produkci. To je pravda, avšak rozhodně se nevyrovná zvukové pestrosti The Letting Go z roku 2006. Je to i proto, že se zde Oldham vydal ještě rozhodněji směrem ke country, což bylo ostatně znát i na výtečném koncertě v Lucerna Music Baru loni v létě. Stále se však dopouští podvratných prohřešků proti žánru, a tím zůstává zábavný.

Ironizace se vší vážností
Základní sestavu Bonnie „Prince“ Billy při natáčení novinky tvořila kromě samotného Willa Oldhama čtveřice muzikantů, které jsme mohli slyšet v Praze – kytarista Emmett Kelly, basista Joshua Abrams, perkusista Michael Zerang a houslistka Jennifer Hutt. Navíc bylo pro obohacení nahrávky přizváno deset různorodých hostů, takže se pak třeba v písni My Life’s Work potkají vyloženě westernové skřipky se saxofonem. V rámci desky jako celku se najde více podobných protikladů; na jedné straně naprosté atributy country, jako jsou banjo, mandolína či havajská slide kytara, na straně druhé třeba marimba nebo industriálně ambientní podkres skladby There Is Something I Want to Say.

O podobný nadhled se Oldham snaží i po textové stránce, avšak zde je ještě nenápadnější; například když v úvodní písni Beware Your Only Friend se vší vážností ironizuje přátelství/lásku, jedno ze základních témat folku: „Chci být tvým jediným přítelem. Neděsí tě to?“ Už nevidí věci tak černočerně jako například na přelomové desce s trochu návodným názvem I See a Darkness (Palace, 1999). Jsou nasvícené určitým poznáním, což ovšem ve výsledku neznamená, že by působily o mnoho radostněji. Snaží se krotit tklivé emoce, aby byla míra melancholie vyrovnaná a únosná, ale občas se mu ruka s patosem přece jen usype: „Vezmu si ten náklad domu. Je mým životním posláním dovést tě z tmy ke světlu,“ zpívá v již zmíněné My Life’s Work.

Průvodce po melodiích
Na několika místech alba je znát Oldhamův přístup k nahrávání, kdy zvukové studio slouží pouze k syrovému zachycení hudební produkce, většinou se bere hned první pokus a výraznější zásahy do charakteru výkonu jsou nežádoucí. Takže se může stát, že doprovodný zpěv lehce vypadne z rytmu nebo že intonace není brilantní; díky osobitosti, která je dnes nedostatkovým zbožím, mu beztak vše odpustíte. Klikatými cestičkami poněkud neurčitých melodií, jež znějí ve slokách, dovede Bonnie „Prince“ Billy své posluchače vždy bezpečně až k nádherným refrénům. Jak ví, kde jsou? To je jeho tajemství; každopádně otisky nosných nápěvů z písní You Can’t Hurt Me Now nebo I Won’t Ask Again zůstanou v hlavě dlouho věrnými společníky.


HODNOCENÍ LN
: 4/5
Bonnie „Prince“ Billy: Beware
Drag City, 2009

Autoři:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.