Mám pocit, že se Olze zatím nejvíc ze všech dokumentaristů, kteří o mně točili, povedlo více mě divákům přiblížit nejenom jako zpěváka, ale jako člověka, tvrdí Karel Gott o režisérce Olze Špátové. Té Nova poskytla velkorysé podmínky k tomu, aby o Gottovi k jeho letošním sedmdesátinám natočila dokumentární film Fenomén Gott. Dcera dokumentaristů Olgy Sommerové aJana Špáty, který s Gottem kdysi vyrobil snímek Jdi za štěstím, mohla „Mistra“ sledovat během celého jednoho roku: vyrazila s ním například na turné po Kanadě, sledovala ho při návštěvě Jeruzaléma a dostala se i k němu domů.
Gott na Špátové oceňuje zejména nenápadnost, s níž pracuje. Tím, že byla zároveň režisérkou, scenáristkou i kameramankou filmu a že točí pouze s malým štábem, podle zpěváka odbourala momenty, které by nepůsobily přirozeně. Gott pochválil také pečlivost, s jakou filmařka prošla velké množství archivních materiálů.
Kolotoč života umělce
Důkladná práce s archivem se vyplatila: první polovina, v níž Špátová hlavně rekapituluje zpěvákovu padesátiletou kariéru, nabízí velké množství málo známých nebo povědomých, ale vděčných dobových záběrů, jež autorka kombinuje se stopáží nabranou během posledního roku. Výsledkem je svižný sestřih, v němž se pravidelně střídají pohledy do nitra zaplněných hal, záběry na osamělého Gotta na cestách, výstupy s fanynkami, jež ho přepadávají i na tak nepravděpodobných místech jako jsou Niagarské vodopády, sekvence ze zkoušek avystoupení, mluvící hlavy „Mistra“ a jeho spolupracovníků ažánrové obrázky z Gottova rodinného života. Zpěvák během natáčení například provdal dceru Lucii apřivítal na světě další dceru Nellu.
Dokument utíká svižně a leckdy nabízí i velmi vtipné momenty. Omnohé se postará Gott sám, jako když při pohledu na dcerku Charlottu, která si evidentně už potisící notuje popěvek o Včelce Máje, rezignovaně poznamená: „Já mám taky jiný pěkný písničky...“
Většinou však jde o vtípky střihové. Na zpěvákovo líčení, jak se ženské publikum musí dobývat pomalu a opatrně, je nastřižen záběr, jak medovým hlasem pěje narvané hale slaďák Ukážu ti cestu rájem. Gottovo fintění se na rodinné fotografování jeho pragmatická žena Ivana shodí poznámkou, aby mu Nella nepozvracela půjčené sako, jeho vyprávění hlubokomyslností pak manželka naruší sháněním se po nočníku.
Po celou dobu je patrné, že v sekvencích ze současnosti se Gott velmi dobře kontroluje a pořád zůstává „v roli“. Odkope se jen málokdy – třeba když podpisy „umělců“ pod antichartou bagatelizuje jako podepisování prezenční listiny nebo když se ve vzpomínce na své normalizační koncertování napříč oběma Německy označí za „posla mezi Východem a Západem“.
„Myslím, že o mně bylo natočeno asi deset dokumentů, z toho čtyři se mnou,“ říká hlavní protagonista filmu. „Tenhle je z nich zatím nejotevřenější.“ To, že Fenomén Gott patří mezi ony čtyři, je pro jeho vyznění klíčové. Ne nadarmo nese film název, jaký nese: neukazuje Karla Gotta, jaký je, ale to, jak se jeví a jak svou pečlivě střeženou personu ukazuje. Snímek Špátové je přiznaně oslavný a oslavenecký. Úkol tedy splněn; zbývá jen doufat, že někdo k tomuto autorizovanému portrétu natočí ještě „neoficiální“ pandán. Klidně i „bez“ Gotta.
Slavnostní premiéra Fenoménu Gott se konala v úterý v kině Lucerna. Nova film nasadí 9. května.