Středobodem českého dění na festivalu v Cannes je už pátým rokem pavilon Českého filmového centra, který Česká republika sdílí se Slovenskem. Je místem pracovních schůzek, neformálních setkání, prezentací a výměn kontaktů.
„Pro nás je důležité, že tu o českém filmu udržujeme povědomí,“ říká Markéta Šantrochová z Českého filmového centra. „Na první pohled je vidět, že je tu letos v souvislosti s krizí míň lidí, ale ti, co tu být mají, tu jsou,“ dodává. „Komunikujeme hlavně s festivaly, teď se soustředíme na Locarno a San Sebastian. Snažíme se stálé partnery informovat o novinkách a udržovat s nimi kontakt.“
Pod záštitou ČFC se v Cannes také prodávají do zahraničí hotové české filmy. Letos je jich rekordních sedm – například Kdopak by se vlka bál? či Tobruk. To, jak prodeje dopadly, je však podle Šantrochové ještě příliš brzo hodnotit. I podle Ludmily Claussové z Czech Film Commission, organizace, která propaguje filmový potenciál České republiky v zahraničí, vystřídala na pracovních schůzkách v Cannes kvalita kvantitu: chodí na ně sice míň lidí, ale zato lépe připravených. Krize pak podle Claussové situaci s českými koprodukcemi nijak zvlášť neovlivnila, podmínky nejsou dobré konstantně.
Češi se prosazují jen těžko
„Pro zahraniční zakázky už nejsme atraktivní, protože u nás neexistují daňové pobídky, běžné v ostatních zemích,“ říká. „A na koprodukce unás nejsou finance. Česká strana do nich musí přinést aspoň dvacetiprocentní vklad, ale když rozpočet celého filmu činí třeba i jen pět milionů eur, tak na něj prostě nedosáhne.“ Koprodukční filmy by přitom měly v zahraničí větší šance než pouze české produkce.
„Šance českých filmů v mezinárodním měřítku jsou relativně malé,“ potvrzuje producent Adam Dvořák, který v Cannes jednal s koproducenty válečného dramatu Lidice, režírovaného Alicí Nellis. Podle Dvořáka českým filmům k zájmu zahraničních prodejců může pomoct úspěch na velkých festivalech, nebo aspoň zařazení do soutěže. „Když někam přijdete sčeským filmem, tak to nikoho víceméně nezajímá,“ říká producent. „Doba konektivity na Německo jako v době seriálových koprodukcí typu Arabely už je dávno passé anenavázalo se na ni.“
Předdomluvené
Pavel Strnad z produkční společnosti Negativ zastupoval v Cannes hned dva projekty. „Měli jsme tu schůzky s naším dokončovaným snímkem Protektor,“ konstatuje Strnad. „Zahraniční distributory za ujal a chtěli vidět hotový film. Dostali jsme taky nabídky na spolupráci na projektech Heleny Třeštíkové.“
V Cannes pochopitelně působili i zástupci festivalu v Karlových Varech, kteří se zde rozhlížejí po titulech vhodných pro svou akci. Že se jim pro ni z Cannes daří každoročně vybrat řadu velmi atraktivních titulů, je tím obdivuhodnější, že obě akce dělí jen několik týdnů. „Pro filmy z Cannes máme sekci Otevřené oči,“ říká jeden z dramaturgů Varů Karel Och.
„Jsou mezi nimi filmy oceněné, na které je publikum zaměřené nejvíc, ale i snímky, jež nás zaujaly v soutěži i v paralelních sekcích. Některé jsme měli už předdomluvené přes českého distributora – třeba Rozervaná objetí od Pedra Almodóvara.“ Z hlavní soutěže mají Vary zájem o film, jenž je v ní zatím hodnocen nejvýše – Un prophete (Prorok). Dramaturgy zaujalo také drama Fish Tank a snímek Jane Campionové Bright Star.
