Waldemar Matuška žil ve Spojených státech od své emigrace v roce 1986. Do vlasti se po roce 1989 opakovaně vracel, naposledy v roce 2007, kdy také 2. července v den svých 75. narozenin naposledy v pražském divadle Ta Fantastika vystoupil před publikem.
Jeho syn Waldemar řekl, že otec zemřel po dlouhé nemoci a po statečném boji. Slavný zpěvák a filmový herec dlouhodobě trpěl těžkým astmatem. "Příčin bylo moc, akutně zápal plic, nakonec mu selhalo srdce," uvedl syn.
Matuška se díky svému barevnému barytonu a výraznému zjevu stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků české hudební scény. Řada jeho písní zlidověla, další patří do zlaté pokladnice české populární tvorby. Proslavil se také v hudebních filmech a vystupoval i na divadelních prknech, včetně pražského Národního divadla.
"Neutekl jsem na západ, abych žil na východě"
Ačkoli ho tehdejší komunistický režim v Československu jmenoval zasloužilým umělcem, rozhodl se k emigraci. Se svojí manželkou, zpěvačkou Olgou Blechovou a synem Waldemarem žil poté na Floridě.
Dům si pořídil na západním pobřeží u Mexického zálivu. Když se ho diváci ptali na koncertech, proč si nevybral rušnější východní atlantické pobřeží, často žertem odpovídal, že "neutekl na západ, aby žil na východě".
Veselá mysl a černý humor Matušku neopouštěly, ani když hovořil o posledních věcech člověka. "Říkal ze srandy, že na Floridě pohřbený být nechce, protože je tam v zemi voda," zavzpomínala Olga Blechová.
Před floridskými krajany vystoupili Matuškovi poprvé se skupinou KTO v roce 1976. Do Miami přijeli tehdy tajně, protože koncert pro emigranty by československé úřady nepovolily. Vystoupení se podle diváků stalo téměř demonstrací za svobodu v komunistickém Československu.
Deset let poté Matuškovi se sedmiletým Waldemarem zůstali ve Spojených státech natrvalo. Matuška s manželkou objížděli Ameriku a hráli pro krajany, později jim při koncertech jako zvukař pomáhal Waldemar mladší.
Jedním z posledních velkých koncertů pro českou a slovenskou komunitu bylo vystoupení v Miami v březnu 2005, kdy populární Walda i přes postupující nemoc rozezpíval a rozesmál obří stan naplněný k prasknutí. Účast na koncertě v newyorské Carnegie Hall se svými generačními kolegy Karlem Gottem a Helenou Vondáčkovou, který se konal o tři měsíce později, už ale musel ze zdravotních důvodů odmítnout.
Vyučen sklářem
Vyučil se sklářem a později nastoupil do "Moserovky" v Karlových Varech. Kvůli slabým plicím se však musel sklářské píšťaly vzdát. V roce 1950 zkusil štěstí ve Státním souboru písní a tanců a lidová písnička mu navždy učarovala. Hrál v různých kapelách folklór, dechovku i taneční hudbu, po vojně dělal dokonce tajemníka chebského Okresního domu osvěty.
V roce 1960 natočil svůj první hit Suvenýr a pak přišlo hvězdné období v Semaforu u Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Všestrannou muzikálnost a mužný hlas širokého rozsahu ještě umocňoval charismatický zjev. Jeho hvězda začala stoupat, zářil v představení Zuzana není sama doma a Člověk z půdy.
| Řekli o něm: |
|
1. "Je to naprosto neodmyslitelný symbol české populární hudby. A to už od začátku 60. let, kdy nastoupil do Semaforu. Byl to lidový bard, který vlastně nemá paralelu. Všichni ostatní byli takoví uhlazení, on buřičský a tím si získal publikum," řekl dramaturg, moderátor a průkopník diskoték Miloš Skalka. 2. "Moje maminka, která mne vždycky hlídala, jemu propadla úplně.Byl často u nás doma a napravoval jí plotýnky. On ani sám pořádně nevěděl, kde a kdy se narodil... Pak se to náhodně dozvěděl někde na matrice," říká Yvonne Přenosilová. 3. Karla Štědrého, se kterým Matuška natočil hit Mám malý stan, zpráva o úmrtí zaskočila. "Je to rána z čistého nebe. Náš největší hit, který pořád zpívám, chtějí ode mne vždycky slyšet krajané v Kanadě, Americe, Austrálii. Vždy tím gestem naznačeným rukou říkají 'Pane Štědrý, bude...?' A 'malý stan' zpívá se mnou celý sál." |
Přišly i první hity: Árie měsíce, Klokočí, Písnička pro Zuzanu. Zpíval i duety, ty nejznámější s Evou Pilarovou. Jejich Ach, ta láska nebeská byla vyhlášena písní roku a tentýž rok (1962) získal Matuška i svého prvního Zlatého slavíka (druhého dostal v roce 1967, několikrát pak byl druhý).
Po dvou sezonách v Semaforu přešel v roce 1963 do Rokoka, kde obstál i herecky v hlavních rolích. Hostoval i v Národním divadle. Z Rokoka odešel se skupinou Mefisto, spolupracoval s Václavem Hybšem a pro svou oblíbenou country našel ideálního textaře v Ivu Fišerovi. Zpíval v mnoha zemích světa, v pařížské Olympii i v londýnské Albert Hall. Se skupinou K.T.O. byl několikrát na festivalu v Nashvillu. "Má hlas, kterému věříte," říkali o něm hudební publicisté.
Svůj herecký talent uplatnil i ve 22 filmech (mimo jiné Všichni dobří rodáci, Noc na Karlštejně, Kdyby tisíc klarinetů, Limonádový Joe či Fantom Morisvillu).
