Už v desáté minutě prolomil Eto’o obranu Manchesteru United a famózní vítězství Barcelony v Lize mistrů zpečetil druhým gólem v sedmdesáté minutě Messi. I jinak čilé a halasné město propadlo nekončící vlastenecké hysterii a bujarým oslavám; lepší začátek si festival Primavera Sound 2009 nemohl přát.
Karta šla pořadatelům na všech frontách: subtropické počasí rozprodalo hektolitry chlazených nápojů, kvalitní organizace nedopustila tlačenice a fronty, perfektní technické zázemí zajišťovalo výjimečný zážitek z první i poslední řady. Není divu, že tyto výhody už objevilo několik desítek tisíc lidí.
Devátý ročník jednoho z největších evropských festivalů přilákal letos na osmdesát tisíc diváků. Může za to jednak chytré načasování, kdy fanoušci ještě nejsou přesyceni množstvím letních akcí, lákavá exotická destinace - hlavní část festivalu se odehrává přímo u moře v prostorách přístavu Port Forum, ale především originální program, sestavený z hvězd, které jejich příznivci na běžných koncertních pódiích v Evropě hledají marně.
Největšími raritami byli letos My Bloody Valentine a The Jesus Lizard, zmíněné desetitisíce pak přilákali Neil Young, Sonic Youth, Bloc Party, Aphex Twin či Yo La Tengo. Desítky mladých, dravě progresivních umělců všech žánrů hostila scéna Pitchfork - podle jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších hudebních portálů současnosti; ATP - podle prestižního britského vydavatelství - pak přineslo několik nadčasových klasik nezávislé muziky. Na dvou hlavních scénách se střídala nejzvučnější jména, několik menších pódií nabízelo klubová vystoupení, akustické show nebo bizarní, neobvyklé projekty v nečekaných souvislostech. Vezmi si mě!
Neil Young podobně jako vloni na dánském festivalu v Roskilde ukázal, že jeho se žádná generační propast netýká, a přivítal fanoušky všech věkových skupin. Ti nadšeně reagovali na jeho aktuální tvorbu, tedy písně z desek Fork in the Road nebo Chrome Dreams II, stejně jako na největší letité hity Hey Hey, My My (Into the Black), Cinnamon Girl nebo úchvatnou baladu Heart of Gold. Ani Young neodolal a loučil se s šálou Barcelony kolem krku; nebylo pochyb, kdo je králem letošního ročníku.
Podle očekávání skvělou show předvedli Sonic Youth v čele s třeskutě sexy baskytaristkou v roztrhaných silonkách a rozevláté košili Kim Gordonovou, na které mohli bez výjimky všichni oči nechat. Mimo to kapela stihla představit i své hitovky a novinku The Eternal. Ta právě vychází.
„Miluju tě, vezmi si mě!“ volal rozjívený fanoušek na jinou ženskou hvězdu. Kytaristka Bilinda Butcherová se jen plaše usmála a vyčkala na signál od „šéfa“ Kevina Shieldse. My Bloody Valentine odehráli více než hodinový, v komunikaci úsporný a extrémně hlasitý set, při kterém pravděpodobně i zaláskovaný fanoušek vzpomínal, kam založil pěnové špunty, jež při vstupu do areálu zadarmo dostal. Víc než z půlky zaznělo legendární album Loveless a cvičení z připravované, dosud nepojmenované nahrávky si zcela odpustili. Ať už ale hráli cokoliv, o titulu nejhlasitější - v některých momentech nesnesitelně - kapely bylo rozhodnuto.
Beru dcery i vnučky
Nejbláznivější představení patřilo, rovněž podle očekávání a doufání, po mnoha letech obnoveným The Jesus Lizard. Kultovní americká čtveřice s čele s šíleným vypelichaným kocourem Davidem Yowem odehrála bezchybný set, kořeněný neustálými výlety frontmana mezi publikum, škádlením pódiových techniků a flirtováním s holkami, které by mohly být Yowovy dcery a vnučky. Žádná překvapení se nekonala, Jesus Lizard nasázeli přesně ty hity, které si fanoušci, v době show u naprostého vytržení, přáli naživo slyšet.
Zážitků festival přinesl mnohem více a díky skvěle načasovanému finále Ligy mistrů a vydařenému počasí, v němž se Gaudího práce přece jen obdivují s větší radostí, zdaleka nejen hudebních. Pokud někdo fandí hudbě, fotbalu a architektuře zároveň, patrně by mu nevadilo, kdyby po letošní návštěvě Primavery jednoduše... umřel.
