Proč jste si vybral zrovna takový pseudonym – Adonis?
Psal jsem texty, podepisoval je svým jménem, ale nikdo je nechtěl publikovat. A tehdy jsem si zrovna přečetl o Adonisovi. Poslal jsem pak text s tímto jménem, a oni ho hned vydali. Poslal jsem další, ten byl publikován na první stránce – a u toho bylo napsáno, aby autor odhalil svou totožnost. Tak jsem tam – tehdy mladý, špatně oblečený venkovan – šel a řekl, že jsem to já. Ale oni mi nechtěli věřit.
My Evropané máme dojem, že arabská literatura je velmi tradiční a že to moderní do ní vchází skrze vliv evropské literatury. Je to správný pocit?
To je svým způsobem pravda. Jenže archaické prvky jsou všude, takže nesmíme vnímat pouze je. Arabové totiž mluvili o modernitě daleko dříve než takový Baudelaire. Problém je tedy spíše v neznalosti – příčinou je zde jednak islám, který zastínil mnoho věcí a který se staví proti modernitě a svobodě, a jednak evropská politika; oba tyto aspekty odsunuly arabskou kulturu na okraj.
Podle vašeho životopisu nicméně vidím, že syrskému básníkovi se lépe žije v Evropě.
Určitě svobodněji. Ale zas je třeba dodat, že jméno tohoto kontinentu bylo převzato od Európy, a ta pocházela z Asie. Zeus se proměnil v býka a unesl ji z dnešního libanonského pobřeží. Její bratr se ji vydal hledat, ale místo vojska si vzal abecedu, kterou vyučoval po celé Evropě. Z toho vidíme, že tehdy kulturně šlo o jeden prostor, který je dnes rozdělován nábožensky, politicky a ekonomicky, rozhodně však ne kulturně...
Jak se tedy díváte na americký „export“ demokracie?
To je velký problém. Než se totiž začne s tímto vývozem demokracie, je třeba pomoci arabským státům v oddělení státní moci od náboženství. To by mohl být začátek vzniku moderního státu. Ale k tomu se nikdo nemá, proto tato politika zůstává spíše ideologická než demokratická. Demokracie v nesekularizovaném státě je totiž jen jinou formou despocie.
Ale kdo by tam mohl takovou politiku dělat, když jsou všichni s náboženstvím spojeni?
No právě. To ovšem do značné míry způsobili Američané... Také Izrael je přece založený na náboženství, podívejte se na Hamás, je to podobné jako bin Ládin. Proč tedy mluvíme jen o arabském světě, a ne o Izraeli? To je muslimy samozřejmě interpretováno politicky. Vidí tak Západ jako protiislámský, protože kdyby byl jen protináboženský, tak by musel kritizovat rovněž Izrael. Všechno má spoustu aspektů.
Takže se nedá říct, že Al Kajda je zlo?
Jsem proti ní, ale takhle bych to neřekl – slova dobro a zlo nepoužívám, protože jsou náboženská.
Jak si dnes stojíte v Sýrii?
Stále obhajuji své názory a jsem připraven za ně platit. Není to jednoduché, ale je to nutné... Dvacet let jsem do Sýrie nemohl, dnes už ano. Nahradit jeden politický systém jiným beze změny celé struktury nic neřeší. Politika je součástí kultury. Problémem spisovatele tudíž není politika, nýbrž kultura. Takže nestačí změnit politický režim – je nutné změnit celou kulturu.
Vidíte nějaké řešení?
Musíme na tom pracovat. Je třeba směřovat k sekularizaci, oddělení náboženství od státu, po způsobu francouzské revoluce.
Možná se rouháme, ale my si nemyslíme, že evropská politika je skvělá.
Ano, evropská kultura je v regresi. Například úroveň vzdělání v Evropě se snižuje. Ekonomický aspekt má mnoho různých příčin a důsledků... Evropa tedy není příkladem, který by bylo dobré následovat, imitovat ji. Poučit se z její historie ale jistě lze.
Mnoho lidí dnes rovněž mluví o úpadku zájmu o poezii. Máte podobný pocit?
V dnešním světě se všechno zpochybňuje, až na dvě věci: monoteismus – tedy křesťanství, judaismus a islám – a poezie. Je třeba i tyto oblasti podrobit tázání se, to je velký úkol. Jsme-li opravdu moderní, pak je třeba zpochybnit monoteismus a také nelze psát poezii tak, jak se kdysi psala, napodobovat klasiky. Protože poezie zůstane, stejně jako láska a smrt. Samozřejmě dnes poezie hodně, co se týče čtenářů, ztratila, ale co pozbyla horizontálně, to zas nabyla vertikálně. To je stejné jako v lásce – současní milenci jsou důležitější, než tomu bylo v minulosti, protože dnes jsou vzácnější.