Klaus se na začátku textu podivuje některým hudebním kritikům, že dlouho nad zpěvákem ohrnovali nos. Gott prý přitom plnil sály doma i ve světě a vyvolával nadšení u fanoušků.
Je něco, k čemu by se Klaus nechtěl vyjádřit? |
"Tento zjevný rozpor – mezi většinově sdíleným přesvědčením o zpěvákově mimořádnosti a více či méně elitářskými odsudky mnohých pozorovatelů naší hudební scény – sám o sobě dokazuje, že je Karel Gott unikátní osobností," píše Klaus v předmluvě.
Prezident přiznal, že žánr, který Gott představuje, ani neobdivuje, ale ani si ho neoškliví. Podle něho na začátku kariéry zpěvák "svými písněmi a stylem bořil dosavadní uhlazený tón žánru... Postavil se na vlastní nohy, a z hvězdy se stala stálice, která svítí neblednoucím jasem dodnes."
Klaus o Gottovi píše, že "s lehkostí sobě vlastní před dvěma desetiletími překonal i hluboký kulturní příkop, který se v naší zemi otevřel po zhroucení komunismu, kdy vše 'staré' bylo odmítáno a kdy snaha o radikální diskontinuitu s minulým režimem poznamenala i nálady a sympatie příznivců středního proudu naší hudební scény."
Klaus poté poněkud odbíhá od osoby oslavence a stěžuje si na chování filmařů, vydavatelů, spisovatelů a divadelníků těsně po revoluci. Prý nepokládali za spravedlivé, aby "se s konkurenčním prostředím museli vyrovnávat stejně jako každý jiný občan, jako každá jiná profese. Pokládali se totiž za cosi víc, za 'rovnější mezi rovnými' “.
Toto podle prezidenta Karel Gott nedělal. Se skokem do svobodných tržních poměrů se prý srovnal po svém. "Měl tu výhodu, že na ně byl svým způsobem zvyklý celý život," myslí si Klaus.
Klaus píšeJak se u nás říká: Pomoz si, a Bůh ti pomůže. To určitě platí. A nemusí být člověk právě Gott |
Prezident tvrdí, že komunistické instituce Gottovi v jeho profesionalitě nedokázaly zabránit. "Je jasné, že komunistická éra neumožnila mnoha talentům, aby se z nich stali další Baťové. Ale Karel Gott našel a zaplnil skulinku, která něco takového v jeho oboru umožňovala. A to je mimořádné," myslí si prezident.
"Ukazuje to kromě jiného na to, že lidskou kreativitu nedokáže zcela ochromit žádný, sebevíce regulovaný systém. A také, že pokud je člověk odhodlaný a jde za „svou hvězdou“ s plným nasazením, bez výmluv a naříkání, často mu i okolnosti pomohou. Jak se u nás říká: Pomoz si, a Bůh ti pomůže. To určitě platí. A nemusí být člověk právě Gott," uzavírá předmluvu Klaus.
