Jiří Anderle představuje Žabomyší a jiné války

Vzácnou příležitost vidět velkou část tvorby českého výtvarníka Jiřího Anderleho mají návštěvníci Domu U Kamenného zvonu. Výstava koncipovaná jako ucelený průřez Anderleho dílem zde bude až do 4. října. K expozici byl vydán průvodce a monografie se stejným názvem, jako má výstava – Batrachomyomachia – neboli Válka žab a myší. Legendární parodie na Iliadu je výstižná pro obsah výstavy i autora, který výtvarně řeší témata, s nimiž se lidstvo potýká celé generace.

Tento uznávaný a oblíbený malíř vystavuje v Praze ve větším rozsahu po devíti letech. Od jeho poslední velké expozice Na závěr milénia v roce 2000 v Kongresovém centru autora ovlivnily mnohé nové inspirace. I ty však vycházejí z jeho neustálého zájmu o mezilidské vztahy, které velmi silně formuje aktuální podoba naší společnosti. „Jak stárneme, zážitky a poznání se množí, vrství, mění se svět kolem nás. To mě stále žene do nových témat. Nutí mě nazírat na lidské hemžení jako na divadlo světa, života, jako na theatrum mundi,“ upřesnil svoje inspirační zdroje Anderle.

S novým posláním
O tom svědčí i vystavená díla, vzniklá v loňském a letošním roce, která nebyla dosud prezentována. K těm nejzajímavějším patří výjevy z cyklu Trapné scény, namalované na plastových ubrusech, na němž umělec pracuje od roku 2007. Je to specificky pojaté „zamyšlení“ nad trendy současného světa, ve kterém se téměř každodenně rodí nové hvězdičky a celebrity s jepičím životem, kdy se denně hltají nejčerstvější zprávy o lidském neštěstí, kdy se objevují nové tváře s novým „posláním“.

Anderle na toto téma vytvořil také sádrové figurální plastiky jako zpodobnění negativních lidských typů. Je mezi nimi například lobbista, exekutor... Na konci expozice najde divák dosud neznámého Anderleho v díle nazvaném Otisky celebrit neboli „podobizny“ zmíněných postav a postaviček na dřevěných prknech. Hrubé fošny pocházející z lešení tvoří jako celek jakýsi paraván, jehož „výraz“ vypadá jako velký a udivený škleb.

Nejnovější tvorbě předchází rozsáhlá retrospektivní část, v níž jsou zařazena díla jak z doby autorova hledání vlastní výtvarné cesty, tak iznačně intimní díla nebo tvorba zpracovávající obecné otázky lidstva. Tato část začíná rokem 1959 a zahrnuje ukázky z autorových známých cyklů, jako jsou Vesnické tancovačky, Iluze a realita, Elity, Dialogy se starými mistry, Žrouti... Většina umělcovy tvorby se transformuje skrze vztahy v rodině, zážitky z osobního života i pocity z konkrétních historických situací. Specifickou částí je i inspirace primárním uměním, zejména afrických národů.

Hlavně zachovat genius loci
Podle Anderleho je i přes obsažnost této výstavy v Domě U Kamenného zvonu pouze zlomek z jeho bohaté tvorby. „Tak například ze šesti set grafik je jich tady jenom patnáct. Na některé stěně visí třeba jen jeden obraz. Jednak jsem chtěl tomuto místu zachovat jeho vzácný genius loci a pak také s ohledem na návštěvníka, který musí být znaven současnou vizualitou,“ uvedl k působivé instalaci Anderle.

Absolvent AVU, malíř, grafik, ale i hudebník a herec Jiří Anderle stále čerpá ze života, zkoumá pochody lidského myšlení a cítění, maluje pomyslné misky vah, na nichž je váženo dobro a zlo, láska a nenávist. S agresivnějším světem se však mění i malířův styl jako forma boje proti němu. Jeho umělecký výraz však nachází nové prostředky, autor sahá k ostřejším barvám a výraznějším tvarům, byť se zároveň posouvá k abstrakci. „Starý i nový“ Anderle však svou tvorbou dokazuje, že jako opravdový umělec vyjadřuje především to, co má v sobě, nikoli to, co vidí očima.