Ministr kulturyVáclav Riedlbauch |
Kdybych věděl, do čeho jdu, tak to možná neudělám. Ale vážně - já bych stejně skončil ve filharmonii, to jsem věděl už od loňského léta. Byl jsem rozhodnutý, že se dalšího výběrového řízení nezúčastním. Přiznávám, že jsem tak napůl netušil, co ministerský úřad obnáší, a to i přesto, že jsem s ním jako se zřizovatelem České filharmonie byl v kontaktu. Ovšem pohled zdola je jiný. Když se mě ptali, zda bych funkci vzal, říkal jsem, pokud by to mělo být jen úřadování "pro forma", tak mě to nezajímá, ale jestli bude konkrétní práce, tak ano.
Co jste si neuměl představit?
Zcela jiná je procedura rozhodování. Normálně člověk něco vymyslí, prodiskutuje to, rozhodne a udělá. Tady to takhle přímočaře nejde. Jsou věci, které musíte respektovat: limity, metodiku. Manažerská stránka mi nedělá potíže, ale pochopit celý cirkulář bylo složitější, ovšem museli jsme se všichni ve vládě rychle rozkoukat.
Na post ministra vás nominovala sociální demokracie. Jaký je váš vztah k ní?
Oslovili mě, ale nejsem členem. Je mi to blízký svět, moje orientace je levicová i proto, že pocházím z poměrně chudé rodiny. S tím souvisí i moje někdejší členství v KSČ, se kterým ale nemám problém.
Stál byste o to, být i v nové, politické vládě?
Kdyby nabídka přišla, neodmítnu ji. Ale určitě bych do žádné strany nevstupoval, v tom už mám jasno. Ministrování beru jako pomoc a službu, přiznávám, že mi to dělá dobře, líbí se mi to. Ale je to služba dost tvrdá, protože ministr má také povinnost svou osobní účastí kulturní podniky podporovat, a to i v menších místech. Tak to alespoň chápu.
Celý rozhovor s ministrem kultury si přečtěte v dnešní kulturní Revue deníku