Film vypráví o neúspěšném adeptovi na studium medicíny, který se jako sanitář začne v nemocnici mstít za svoje studijní i životní neúspěchy. Poté, co ho jeden z pacientů požádá, aby ukončil jeho trápení, rozhodne se vzít životy pacientů do vlastních rukou při naplnění své vlastní představy o spravedlnosti.
Podle tvůrců snímku, který vznikal v česko-slovenské koprodukci, je jedním z hlavních lákadel kvalitní herecké obsazení českými i slovenskými herci. Kromě Zuzany Kronerové tak ve filmu vystoupí například Marián Geišberg v roli primáře a Marko Igonda v roli doktora Ptáčka. Z českých herců jsou nejvýraznější Ivan Franěk v roli doktora Valenčíka a Jana Krausová jako jeho manželka.
Sedm vražd a deset pokusů o vraždu
Atmosféru filmu vytváří také temně laděná kamera Jakuba Šimůnka a sugestivní hudba Varhana Orchestroviče Bauera, který se proslavil zejména hudbou k filmu Miloše Formana Goyovy přízraky. Titulní skladbu nazpíval Richard Müller. Tíživost snímku podtrhuje i skutečné nemocniční prostředí. Film se natáčel za plného provozu v nemocnici v Rumburku, u Milosrdných sester v Praze a v psychiatrické léčebně v Bohnicích.
Předlohou filmu je kniha Vraždy ze závisti od Miroslava Skačániho, který je také spoluautorem scénáře. Skačáni, který působí jako soukromý psychiatr v Jihlavě, se nechal inspirovat případem havlíčkobrodského heparinového vraha Petra Zelenky.
Ten otřásl Českou republikou v roce 2006, kdy vyšlo najevo že jako pracovník anesteziologicko-resuscitačního oddělení havlíčkobrodské nemocnice svévolně podával pacientům lék na ředění krve heparin. Soud prokázal Zelenkovi sedm vražd a deset pokusů o vraždu a odsoudil jej na doživotí. Podle policie má na svědomí ještě další tři vraždy a jeden pokus o ni. Vzhledem k doživotnímu trestu však už nebude trestně stíhán.
Msta, závist a touha zabíjet
Skutečné zločiny české filmaře lákají. Ze skutečných případů posledních let vycházely například filmy Sametoví vrazi, Prachy dělaj člověka nebo Bolero. V lednu 2010 by měl mít premiéru film Kajínek režiséra Petra Jákla. Pojednává o osudech vězně odsouzeného na doživotí za dvojnásobnou vraždu, který proslul svým útěkem z přísně střežené věznice Mírov a který tvrdí, že je nevinný a dožaduje se opětovného prošetření svého případu.
Podle tvůrců snímku Hodinu nevíš je u filmů inspirovaných skutečnými případy výhoda, že diváci okolnosti už znají a jdou do kina částečně i ze zvědavosti. Podle Dana Svátka však film z reality přímo nevychází. "Nechtěli jsme dokumentovat osud heparinového vraha, vzali jsme si jen určité motivy, proměnu člověka, kterého ovládla msta, závist a touha zabíjet," uvedl režisér pro Deník.
