Zítřejší ročník festivalu Babí léto je nejen jubilejní, ale podle informací i poslední. Proč? Hraje v tom roli současná krize?
Proč končíme? Má to v zásadě tři důvody. Hlavní cíle, které jsme si před dvaceti lety stanovili, se podařilo splnit. Bohnice i další psychiatrické léčebny se otevřely světu, již to nejsou místa, kde "žijí lvi", která většinová společnost jakoby vytěsňuje mimo své vnímání. Je už naprosto běžné chodit do léčeben za kulturními akcemi, které jsou zde pořádány zvenčí nebo vznikají přímo v těchto zařízeních. Rovněž se zviditelnila činnost sdružení zabývajících se problematikou duševního zdraví v nejrůznějších rovinách. Jednou z nejvýznamnějších organizací, která na tomto poli pracuje, je sdružení Fokus, s nímž jsme začínali a které dnes pořádá dvacátý ročník celorepublikových Týdnů pro duševní zdraví.
Za druhé nebudeme zastírat, že svým dílem k našemu rozhodnutí přispěla i ekonomická situace. Pro nás nebylo nikdy důležité, kolik umělců v Bohnicích vystupuje, ale jací jsou a totéž se dá říci o návštěvnících. Bohužel se zdá, že v dnešní době je nejvíce ceněná kvantita. V tomto ohledu rozhodně s nikým soupeřit nechceme. A ochota, nebo spíš neochota, sponzorů přispívat na akce, které nejsou masového zaměření je mizivá. Podpora Babímu létu v průběhu let klesala i ze strany hl. m. Prahy, která je spolupořadatelem festivalu a primátor Pavel Bém nad jeho pořádáním letos převzal záštitu.
A konečně do třetice: Uvolníme si trochu ruce pro naše další kulturní aktivity, ať jsou to festivaly Alternativa a Boskovice, vydávání kulturního magazínu UNI nebo provozování klubu Kaštan a čítárny Unijazzu v Jindřišské ulici. Udržení všech těchto věcí v chodu je v dnešní době poměrně náročné.
Navíc pro Unijazz je letošní jubilejní ročník sice posledním, ale na tiskové konferenci ředitel léčebny MUDr. Martin Hollý uvedl, že by rád v tradici Babího léta v nějaké podobě rád pokračoval. Takový záměr bude Unijazz určitě podporovat a jeho realizaci bude léčebně nápomocen. Nekončíme tedy nijak smutně, ale jsme realisté.
Má to rozhodnutí nepokračovat nějakou souvislost i s narůstajícím zájmem veřejnosti o jarní festival Mezi ploty, odehrávající se na stejném místě?
Nikdy jsme neměli ambici pořádat v Bohnicích největší festival v Praze. Vždy jsme se snažili respektovat prostředí, ve kterém se pohybujeme. Takže to, že podzimní festival navštěvuje méně diváků než jarní Mezi ploty, nám až tak nevadí. Spíš jde o to, že dnes je obecně rozhodujícím měřítkem čehokoli masovost. Čím více lidí, tím snáze se získávají sponzoři a zájem médií. Je to takový uzavřený kruh, na který jsme si vlastně ale už zvykli. A jen by nás mile překvapilo, kdyby do našich projektů chtěl někdo více investovat.
Když se ohlédnete za těmi dvaceti lety, co se Vám vybaví jako první? Vzpomínáte třeba na některá konkrétní vystoupení?
Za těch uplynulých devatenáct ročníků se na Babím létě vystřídalo bezpočet umělců, těžko někoho konkrétního jmenovat. Nejsilnějším zážitkem, který nikdy nezapomenu, byly první ročníky festivalu, kdy do léčebny začali přicházet první návštěvníci z venku a objevovali svět "za plotem".
Kdo je podle Vás na tomto posledním ročníku největším lákadlem?
Program Babího léta nikdy nestál a nepadal s jednou nebo několika málo hvězdami. I letos je dramaturgie všech tří hudebních scén vyvážená a totéž se dá říct i o divadlech. Vážíme si všech účinkujících, kteří v Bohnicích vystoupí, letos se vzdali svých honorářů. Za to jim velice děkujeme. Abych jmenoval namátkou jen některé, na jejichž vystoupení se těším: Jiří Schmitzer, Dáša Andrtová-Voňková, Hm..., Bohnická company, Buchty a loutky, Už jsme doma, BOO, OTK, Deverova chyba...
Další aktivitou Unijazzu je i mezinárodní festival Alternativa, jehož další ročník proběhne opět na koci listopadu. Jsou už známá některá jména letošního ročníku?
Program Alternativy je v současné chvíli těsně před uzávěrkou. První koncert bude výjimečně už 8. listopadu, kdy v divadle Archa vystoupí legenda alternativní scény, americká zpěvačka Lydia Lunch, která s britskými Gallon Drunk představí nový projekt Big Sexy Noise a možná pro nás bude mít i další překvapení. Předkapelou jí bude německé duo Mona Mur/En Esch. V posledním listopadovém týdnu pak vystoupí např. Phil Minton v duu se zpěvačkou Isabelle Duthoit, rakouská skupina Pendler, německá performerka Goldendiskoship, publiku alternativy již známý Frederic blondy, tentokrát v triu s Georgem Cremaschim a Le Quan Ninhem, japonská pianistka Yoko Miura, vynikající slovenské duo Orchester Ivana Tomoviča a další. Začínajícím českým kapelám, bychom rádi připomněli, že ani letos nevynecháme objevovací přehlídku Malá Alternativa, jejíž uzávěrka se již blíží a je 30. Září.
Sdružení Unijazz je chápáno jako propagátor mimomainstreamové kultury. Jaká je podle vás její role v současnosti, dvacet let od pádu komunismu?
Stále je co dělat, i na kulturním poli. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, zaposlouchat se do vysílání rádií a televizí a zjistíte, že nového je tam opravdu pomálu. Většina lidí se dnes moc nepídí po nějaké jiné muzice, než která je jim servírovaná médii. V tomto ohledu se Unijazz snaží napomáhat všemu, co by tuto situaci změnilo, včetně vlastních projektů. Stále to je ale běh na dlouhou trať.