Trio z Londýna sice předem anoncovalo určitý program, nakonec ale kolekci svých skladeb sestavilo jako obvykle podle nálady večera. Zdánlivě tento kabaretní punk totiž opakuje stále stejné schéma, ale nakonec i tak vždycky dokáže překvapit.
Nedělní koncert v Divadle Archa nebyl zdaleka tak výbušný jako dávná vystoupení po hospodách, ale zato měl úžasně nostalgickou atmosféru v tom nejlepším slova smyslu. Do značné míry vlastně vyjadřoval náladu zatím posledního alba Freak Show, kde se to opět hemží prapodivnými postavičkami a roztodivnými životními osudy. Leader Martyn Jacques má totiž úžasný cit pro černý humor a sarkasmus, ale na druhou stranu i obrovskou empatii.
Diváci přijímali každý verš či hudební špílec s absolutním nadšením a každou skladbu ocenili vřelým aplausem. Basista Adrian Stout nedojímal jen svou hrou na pilu, ale překvapil i ústrojným používáním thereminu (nástroj ruského vynálezce Lva Sergejeviče Těrmena z roku 1919, prakticky předchůdce syntetizátorů). A nechyběla ani něžná destrukce bicích Adriana Huge za pomoci olbřímích paliček.
Nezazněly sice pradávné songy, které před patnácti lety kapelu u nás proslavily, ale v závěrečných přídavcích si skupina vystřihla například Killer z jejich pravděpodobně nejlepší desky Bad Blood Blasphemy z roku 1999 či neméně skvostnou odrhovačku Beat Me z raného Ad Nauseam.
Bylo jasně vidět, že Praha je pro Tygří lilie městem zaslíbeným a mají tu své pravověrné fanoušky, kterým se představili v tom nejlepším světle. Navíc nemají hvězdné manýry a mezi své příznivce zavítali i po vystoupení, aby se s nimi nesčíslněkrát vyfotili, prohodili pár slov a pozvali je osobně na další koncerty.
Dobré místo k oslavám
The Tiger Lillies jsou dnes již ikonou v mnoha zemích, ale své dvacáté výročí si možná užili nejvíce právě v Praze. Což lze usuzovat i z toho, že přislíbili, že se k nám zanedlouho vrátí. Sám Martyn Jacques prý má v úmyslu zde slavit i veškerá další jubilea až do svých pětasedmdesátin, kdy se prý rozhodne, jestli odejde do důchodu, nebo ne.
Hodnocení LN5 / 5 |
Ale při jeho vitalitě je celkem pravděpodobné, že skupina oslaví v Praze i své padesátiny. Jako předskokani byli vybráni domácí All Star Refjúdží Band, kteří zrají jako víno. Tenhle multikulturní šraml už zdaleka není jen zajímavou kuriozitou, ale svébytným tělesem se specifickým soundem a roztomilým humorem. Jejich parafráze české hymny pak byla opravdovou lahůdkou.
