O tom, že Pankrác patří (spolu s Mírovem či Bory) k nejslavnějším českým věznicím, není pochyb. Něco jiného je ale poslouchat country písničky o tom, jak chlápek dostane doživotí, protože zastřelil svou nevěrnou ženu v podání Johnnyho Cashe; něco jiného je poslouchat pitomé banální popěvky jedné z nejotravnějších tuzemských kapel.
"A ty - mi to vyčítáš/ a já - se vůbec nebráním/a ty - se na mě podíváš/ a já - vím - že v podstatě jseš na tom stejně jako já!"
O vhodnost kapely tady ale nešlo a skutečnost, že výběr padl zrovna na Chinaski, nebyla otázka nezvládnuté náročné dramaturgie. Frontman kapely Michal Malátný je totiž dlouholetý kamarád Luboše z "vězeňské kapely" Léthé, od níž původní nápad vzešel, a fakt, že se celá věc nakonec podařila, je i přes kritiku, která se nabízí, malým zázrakem.
Cash uhranul folsomskou věznici
Když Johnny Cash ohlásil při vystoupení ve folsomské státní věznici v lednu 1968 skladbu Cocaine Blues, publikum vězeňské jídelny se mohlo zbláznit. Když pak skladba gradovala, při "The judge, he smiled as he picked up his pen/ 99 years in the Folsom pen/ 99 years underneath that ground/ I can't forget the day I shot that bad bitch down... (Soudce se na mě usmíval/ Dostal jsem 99 let/ 99 let pod zemí/ Na den, kdy jsem tu děvku zastřelil, nezapomenu...)", vězňové nadšeně (a snad i účastně) zpívali s ním a podlaha se třásla dupáním.
Později Cash o folsomské show řekl, že tam zažil to nejlepší publikum, pro které kdy své písničky hrál.
(Joaquin Phoenix v životopisném snímku o Johnny Cashovi Walk the Line; scéna z folsomské věznice.)
Cashova živá nahrávka At Folsom Prison byla jednou z jeho nejúspěšnějších desek (o rok později byl zvěčněn i koncert ve věznici San Quentin) a skladba Folsom Prison Blues, která vznikla už v půlce 50. let, jednou z nejoblíbenějších skladeb celé jeho diskografie. San Quentin se stalo mimochodem také dějištěm koncertu B. B. Kinga; a třeba Metallica tam natočila klip k písni St. Anger.
Jsem absolutně šťastnej
Jistěže Chinaski nejsou žádný Johnny Cash a už asi ani neplatí, že nejzábavnější aktivitou odsouzených je lepení pytlíků, aby dokázali takový kocnert zcela docenit.
Přihlížejících vězňů bylo asi šedesát; kdyby mezi nimi nebylo tolik obrovských potetovaných holohlavých chlapů a kdyby nebyli oblečení do šedivých trik, košilí a pantoflí, jeden by řekl, že je to neposedná základka na povinném výchovném divadelním představení. Ostatně se celá akce odehrála v tělocvičně, v jejímž středu byly způsobně srovnané židličky, a bachaři přihlíželi s výrazem mírného pobavení a zřejmé ostražitosti učitelů matematiky.
S potleskem se nikdo nenamáhal
Jestli Cash ve věznici zažil své nejlepší publikum, pak Chinaski můžou maximálně mluvit o tom, jaký to byl pro ně "jiný" a zajímavý zážitek, protože v potlesku (natož zpěvu) a aktivitě se nikdo nepřetrhl.
Když dali Léthé k dobru píseň 1970, známý hit "headlinerů", vypadalo to, že to baví především členy Chinaski a hudebního redaktora deníku Právo. Hodnocení kvality ale snad stejně nikdo nečekal...
Buď můžete utéct nebo uděláte dobrý skutek
Michal Malátný si naštěstí odpustil zbytečné projevy k tomu, jak je celá akce výjimečná, nicméně textům své kapely stejně neutekl. "Když je mi ouvej/ život dlouhej (...) Óo, jak se můžeš takhle ptát/ Mám se rád/ Jsem absolutně šťastnej/ Óo, jak se můžeš takhle ptát/ Mám se rád/ Jsem absolutně šťastnej!"
Z bizarnosti celé události se dalo utéct různými způsoby. Pokud jste nebyli zrovna odsouzení nebo zaměstnanci, tak zkrátka fyzicky odejít. Nebo se na to podívat optikou karmy a dobrého skutku, který se tam doopravdy stal.
Ale vždycky lze vzít tuhle součást výkonu trestu jako chlap, přetrpět představení s nadhledem a myslet přitom na "hrdiny" vězeňského dramatu Hlad Steva McQueena, který jde zrovna do kin. Nakonec by asi nikdo neměnil.