Strejda Lemmy vypravuje

"Vždyť já ještě viděl na koncertě Buddy Hollyho. Takhle už jsem starej." Jasně – stáří je stav duše, ale přece jen – Lemmymu Kilmisterovi bude letos na Štedrý den čtyřiašedesát, což při jeho profesi už není žádná legrace. Mnozí z jeho generace jsou mrtví, na další je na pódiu hodně smutný pohled. Když tihle důchodci začnou během koncertu křepčit, propadá se často i jejich zapřisáhlý fanoušek hanbou. Vypelichaný rokenrol, který si přikládá mikrofon do rozkroku, zpívá o revoltě a v zákulisí ho pak křísí kyslíkovými maskami a vitamínovými injekcemi. Lemmy jim musí připadat jako Terminátor, nezničitelná obluda.

Ať se člověk brání romantickým žánrovým klišé sebevíc, předák Motörhead je všechny splňuje do puntíku. Není težké uvěřit, že si zuby čistí bourbonem, prsatá stvoření mu omdlívají v lůžku slastí a místo lehkého zeleninového salátu sní ve dvě ráno tři hamburgery a studené hranolky. Starý matador, před kterým býci uctivě couvají z arény.

Bourbonová konstituce
Vydržet pětačtyřicet let na divoké rokenrolové scéně budí respekt. Lemmy je prostě ten, co dělal bedňáka Hendrixovi, přespával u Jona Lorda (Deep Purple) nebo Rona Wooda (Rolling Stones), marně se snažil naučit na basu Sida Viciouse (Sex Pistols) a na koncertech mu uctivě hraje Brian May (Queen). Na rozdíl od nich si ale stále dolévá Jacka Danielse, kouří jednu od druhé, a hrává kolem stovky koncertů ročně. "Vždycky když jsem v životě viděl někoho, jak se mnou chtěl v pití nebo jinejch zábavách držet krok, varoval jsem ho, že jsem trochu jiná konstituce a ať to nedělá. Ti, co si nedali říct, dopadli ten večer většinou blbě."

V autobiografii, které se v originále jmenuje White Line Fever, ale v češtině má nic nekomplikující název Motörhead, se zajímavé věci dozví i ten, pro koho je tříakordový ohlušující ryk a hrdelní Lemmyho zpěv až příliš monotónní. Z první ruky tady přímý účastník bojů vypráví třeba o zlatých šedesátých nebo o Beatles: "Měl jsem to štěstí, že jsem je viděl hrát v jejich začátcích v liverpoolské Caverně. Byla to skutečně zábava. Jedli rohlíky se sýrem, přitom zpívali a vyprávěli spoustu vtipů. Obecenstvo se válelo smíchy. Mohli klidně vystupovat jako komici."

"Ale byli to pěkný tvrďáci. Epstein sice jejich image přizpůsobil masovému publiku, ale žádný teplouši to rozhodně nebyli. Taky pocházeli z drsného města plného dokařů a námořníků, kteří by z vás vymlátili duši, kdybyste se na ně dívali jen o vteřinu déle, než by uznali za vhodné. Ringo pochází z Dingle, což je kurva něco jako Bronx. Rolling Stones byli maminčini mazánci, středoškoláci z předměstí Londýna. Z domova sice odešli, ale bylo to jejich rozhodnutí, kterým si chtěli dodat vzezření rebelů. Líbili se mi, ale na Beatles neměli."

Jsem levnej, plaťte dětmi
A potetované ruce loví z krabičky další cigaretu, na černém klobouku pirátského šéfa se leskne lebka se zkříženými hnáty a oči starého pardála šibalsky pomrkávají ve tváři, kde jsou dvě velké bradavice rámované kotletami a knírem. Přeskočí k tomu, jak přežil několik let se skupinou Hawkwind, což nebylo snadné pro jejich zálibu v LSD. "Jednou jsem to fakt přehnal. Lidi kolem mě mi říkali, že jsem několik hodin krmil v parku stromy."

V roce 1975, po deseti letech pódiových zkušeností, založil trio Motörhead. Hlasitou, divokou kapelu, které se v roce 1980 podařilo s deskou Ace Of Spades dobýt vrchol britské hitparády. Za bezmála pětatřicet let vydali Lemmy a spol. dvacet sedm oficiálních alb. To poslední, Motörizer, vloni. "Finančně jsem si ale nejvíc polepšil díky albu Ozzyho Osbournea No More Tears. Toho se prodaly milióny a já napsal text ke čtyřem skladbám – Desire, I Don‘t Want To Change The World, Hellraiser a Mama, I‘m Going Home. Na těch skladbách jsem vydělal víc než za tehdy patnáct let s Motörhead. Absurdní, že? Rád bych upozornil, že klidně napíšu další texty, kdyby někdo chtěl. Ceny mám mírné, jako záloha mi postačí vaše prvorozené dítě!"

Nedávno si dal tenhle rokenrolový mamut obtáhnout blednoucí tetování, ve světových kinech se objevil dokument Lemmy: The Movie a na otázku po zdraví odpověděl v jedné z internetových diskuzí stručně a jasně: "No cancer". Jinak pořád to samé – sex, Jack Daniels, cigára a rokenrol. Letošní koncertní šňůra končí 19. prosince na moskevském stadionu Lužniky.