LN O vás jako o skutečném autorovi knihy Bílej kůň, žlutej drak domnělé vietnamské autorky se zmiňují snad všechna česká média, ale vy jste se k autorství ještě nikdy přímo nepřihlásil. Jste tedy skutečným autorem, nebo ne?
Ano, mohu potvrdit, že knihu Bílej kůň, žlutej drak jsem napsal já. A to ze dvou důvodů. Jedním z nich byla snaha upozornit na problémy soužití vietnamské komunity a většinové populace v Česku. Zároveň jsem chtěl zjistit, jak bude čtenářský i nakladatelský trh reagovat na knihu, která pracuje se samým klišé.
LN V jakém slova smyslu klišé?
Jedná se o dílo schematické, obsahující černobílé vidění světa. Ve zkratce řečeno je to kniha, která popisuje, co si v uvozovkách běžný Čech asi myslí, že si Vietnamci v Česku myslí.
LN Jenže někteří vaši kritici se domnívají, že hlavním důvodem této mystifikace byla snaha za každou cenu zvítězit v soutěži Knižního klubu. Měl jste údajně předpokládat, že dílo, psané v "ich" formě vietnamskou autorkou bude mít větší šanci na úspěch než jakákoliv, byť možná kvalitnější próza českého autora...
Určitě jsem nemohl předpokládat, že s takovou mystifikací zvítězím. Ta soutěž je pokaždé jiná, anonymní, pokaždé se sejde jiná konkurence. Zkrátka jsem tam poslal rukopis.
LN Kritiku, že jste se chtěl svézt na jakési módní vlně zájmu o život menšin v Česku, odmítáte?
Jakápak módní vlna? V případě vietnamské menšiny je to právě naopak. Znáte snad nějakou knihu, která by popisovala soužití Vietnamců a Čechů? Jedná se spíše o ostudu českých nakladatelů, že žádná podobná kniha dosud nevyšla. Internet je plný blogů vietnamských autorů, někdy velmi povedených, a přesto se zatím nenašel žádný nakladatel, který by měl snahu najít nějaký vietnamský literární talent a dát mu prostor. Přitom samo soužití Čechů a Vietnamců, kteří žijí spolu a přitom vedle sebe, by si vydání díla o tomto zvláštním světě zasloužilo.
LN Kritici vám nevyčítají ani tak mystifikaci s autorstvím díla, jako spíše fakt, že jste se později sám nepřiznal a celou hru jste hrál dál. Včetně natáčení videa s výpovědí domnělé vietnamské autorky, rozesílání jejích fotografií, rozhovorů pro noviny...
Tu hru už jsem musel hrát dál. Otevřelo se totiž téma, která bylo dosud opomíjeno, a najednou se na něj začaly nabalovat další aspekty. Když už jsem s tou mystifikací začal, chtěl jsem ji dokončit. Přiznání jsem plánoval až na začátku příštího roku. A to třeba takovou formou, že o vzniku té mystifikace napíšu reportáž.
Celý rozhovor s Janem Cempírkem si přečtěte v pondělním vydání deníku
