Plakáty s vaší tváří visí po celé Praze, předtím vámi byla "vytapetovaná" v rámci propagace filmu 2Bobule. Jaké to je, vidět se na každém rohu?
Nijak se v tom nevyžívám. Do očí mě praštil snad jen plakát na Andělu u hotelu Mövenpick: visí přes dva baráky, má na šířku asi padesát metrů. To už mě trochu zarazilo, říkal jsem si, že to je trošku jako Stalin na Rudém náměstí, ale beru to s rezervou. Navíc propagace je věc, která už jde mimo mě, tu neovlivním.
Poznávají vás už lidé na ulici?
To nevím, já se nekoukám. Občas asi ano, ale neoslovují mě.
Ten film má reputaci jedné z největších filmových událostí roku. Už třeba jen to, že na pražskou premiéru hosté dorazili ve společenském. Vnímáte 3 sezóny jako tak významný počin?
Můžu porovnávat své pocity ze scénáře, z natáčení a z výsledku, nějaké filmy už za sebou mám. A ve většině případů byly ty pocity dost nadstandardní. Třeba natáčení bylo podle mě na české poměry hodně dobře připravené a ve velkém stylu.
Co to znamená?
Myslím tím třeba to, že jsme natáčeli na velmi drahých lokacích. Produkce třeba uzavřela v Praze Jindřišskou ulici. Musela zaplatit ušlé zisky tamním podnikům, odklonit dopravu, zajistit staré tramvaje a dobová auta, adekvátně obléct spoustu komparzistů... Díky tomu, že tvůrci toho filmu působí už tolik let v reklamě, je zvyklá na určitý standard práce a pod jistou úroveň nejde. To je hrozně příjemné.
Celý rozhovor s hercem Kryštofem Hádkem si přečtěte v magazínu
