Jak režisérka sama říká, původně chtěla natočit portrét protidrogové terapeutky, její zájem se ale postupně stále více soustředil na jednu z jejích klientek, Katku. Hlavně proto, že na rozdíl od většiny ostatních narkomanů byla schopna svou závislost reflektovat. Tvůrci plánují rovněž speciální distribuci v rámci základních a středních škol. "Autenticky zachycený příběh zápasu s drogou může být pro žáky a studenty poutavý a přesvědčivý. Někdy možná víc než odborné přednášky o škodlivosti a nebezpečí drog, jež však samozřejmě také plní svůj účel," řekla Helena Třeštíková u příležitosti včerejší předpremiéry.
Přiznala, že krušných a dramatických chvil bylo při práci na tomto projektu více než jindy. Poprvé se s Katkou setkáváme v roce 1996, kdy se devatenáctiletá dívka léčí ze své tehdy už čtyřleté závislosti v terapeutické komunitě Sananim v Němčicích a těší se, že povede stejně obyčejný život jako její vrstevnice. Sní o tom, že si najde přítele, jednou založí rodinu. Vábení drogy je však silnější a Katky život se scvrkává v bezvýchodný koloběh krádeží, shánění drogy, chvíle svobodného štěstí a dalších krádeží, resp. "dělání peněz”.
Spirála fyzické, psychické i morální devastace ale žádný konec nezná, jen periodické, zoufalé pokusy vzepřít se a s drogou skoncovat. Pád ale přichází znovu a znovu a zdá se, že pro Katku už není záchrany. Přesto, když se Helena Třeštíková znovu schází s ní i s jejím novým přítelem, vypadá to, že happy end je snad možný - Katka čeká dítě a tentokrát je pevně rozhodnuta drogy opustit. Zvítězí naděje utopená ve squatu, mezi igelitovými taškami, ve špíně mezi injekčními stříkačkami a nedopalky cigaret?
Zlom, obrat, prozření
S příběhem Katky se čeští diváci poprvé setkali v roce 2001, kdy její příběh pod titulem V pasti uvedla Česká televize jakou součást cyklu Ženy na přelomu tisíciletí. Syrově autentický obraz jednoho zmarněného života vyvolal takový ohlas, že se režisérka rozhodla ke své hrdince vrátit a sledovat její osudy i nadále. Výsledný film je závěrem volné trilogie časosběrných dokumentů o osudech lidí, kteří se v důsledku nepříznivých okolností ocitli na pokraji svých sil nebo na okraji společnosti - první film Marcela (2007) vychází z úspěšného časosběrného cyklu Heleny Třeštíkové Manželské etudy, René (2008) je portrétem nenapravitelného recidivisty a Helena Třeštíková za něj loni získala prestižní cenu Evropské filmové akademie Prix Arte pro nejlepší evropský dokument roku.
Režisérka Třeštíková vždycky věřila v jakousi naději na zlepšení událostí u svých filmových hrdinů, ať už to byla Marcela nebo René. Na otázku, zda věří, že se zlepší životní situace hrdinky jejího nového dokumentu Katka odpovídá: "Já bych nikdy nepřipustila, že neexistuje naděje. V každém lidském příběhu může nastat zlom, obrat, prozření. Tahle víra mi pomáhá dělat filmy, které dělám. Ty příběhy silně prožívám. Nejsem skeptik nad věcí."
