Projekt představil předseda správní rady NČVU Martin Pavala a oznámil, že nepůjde o radikální zásahy, ale o architektonický i funkční návrat do doby největší slávy budovy. Vzápětí vystoupil předseda S.V.U. Mánes kunsthistorik Jiří Kotalík, který uvedl, že budova zabavená v roce 1956 komunistickým státem nebyla po roce 1990 spolku vrácena. "Bez nápravy této křivdy není tudíž možný návrat stavby do doby největší slávy," řekl.
Obnoví se i někdejší francouzská restaurace
Předseda správní rady NČVU Martin Pavala vysvětlil, že autorem projektu je studio HMArchitekti a nový grafický styl pro Mánes vytvořilo Studio Najbrt. Náklady na rekonstrukci se odhadují na 100 milionů korun. Projekt je hotový a jedná se o stavebním povolení a dalších řízeních. "Obnovu Mánesu bychom rádi zahájili v červnu příštího roku, rekonstrukce by mohla být při optimistických předpokladech dokončena na jaře 2011, nejpozději na podzim 2012," sdělil Pavala. Dodal, že rekonstrukci hodlá NČVU z velké části financovat z vlastních zdrojů, například prodejem děl ze svých sbírek v aukcích.
Dále čtěte: |
Středem nově bezbariérové budovy podle architektů zůstane výstavní síň, ve spodním podlaží nově vzniknou dva multifunkční prostory umožňující pořádání projekcí, přednášek, workshopů, dražeb a podobně. Vedle sálu bude obnovena původní restaurace s terasou a malovaným stropem Emila Filly.
Na ochozu na jižní straně budovy vznikne obchod, orientovaný na sortiment související s výtvarným uměním či designem. "Obsahem této obnovy se vracíme k projektu architekta Novotného. Naší prioritou je rehabilitace Mánesu jako skutečného domu umění, oblíbeného a ceněného kulturního centra," dodal Pavala. Právě s tímto prohlášením polemizují členové S.V.U. Mánes. Tvrdí, že současná devastace je výsledkem péče Českého fondu výtvarných umění, dnešní Nadace českého fondu umění. "Koncept Mánesu jako uměleckého centra byl dílem spolku. NČVU na této koncepci parazituje a snaží se tak budit zdání legitimity, nadále ale platí, že budova byla spolku ukradena," uvedl Kotalík.
Spolek Mánes, jehož činnost byla zastavena v roce 1949, se o budovu s nadací soudil několik let. V roce 2004 definitivně prohrál u Nejvyššího soudu a neuspěla ani stížnost k Ústavnímu soudu. "Jedinou možností, jak tuto křivdu napravit, je politické rozhodnutí," dodává Kotalík. Také malíř Petr Šmaha opakoval, že současní majitelé několikrát prokázali, že jim chybí cit k budově, a poukázal i na to, že výstavní činnost v Mánesu je dlouhodobě nekoncepční. Tento názor sdílí i další umělci, kteří soudí, že NČVU výstavní síň pouze komerčně pronajímá. Pavala veškerou kritiku označil za nehoráznost, odmítl se na toto téma bavit a požádal, aby bylo respektováno rozhodnutí soudu.
Nejasnosti kolem výstavního programu přetrvávají v nových plánech. Síň by měla fungovat jako klasická kunsthalle, ale i když zástupci NČVU odmítli, že by měla pokračovat praxe nahodilých komerčních pronájmů, neuvedli žádného kurátora, který by projekt zastřešil, přišel s novou vizí a logicky se také účastnil i rekonstrukce. Tyto úvahy jsou podle Pavaly zatím předčasné.
Divně vyznívá i fakt, že k účasti ve výběrovém řízení na projekt nebyl osloven architekt Jiří Novotný, vnuk Otakara Novotného a dědic autorských práv. "Že mě NČVU neoslovila, mě zamrzelo tím spíš, že o výběrovém řízením jsem se dozvěděl náhodou. Účast v komisi jsem odmítl, jsem přesvědčený, že mám víc práv do projektu zasahovat než jen jako pouhý konzultant," řekl.