Lidovky.cz

Modroučká je dobroučká. Do kin přichází velkofilm Avatar

Kultura

  13:46
PRAHA - Musíme tam všichni. Platí to o rakvi, daňovém úřadě i kině, kde zrovna hrají film Jamese Camerona Avatar. Na rozdíl od té rakve v něm ale není nutno pobývat déle než tři hodiny. Aspoň že tak.

Z filmu Avatar (2009) foto: Twentieth Century-Fox Film CorporationReprofoto

Cameronova novinka vznikala dlouhé roky, stejnou dobu se o ní psalo jako o revoluci v kinematografii. Jistým způsobem je to skutečně snímek převratný. Naznačuje způsob, jímž se v přicházejícím čase bude užívat formát 3D – k prohloubení obrazu, a ne k "prvosignálním" útokům na diváky v hledišti, pohledy do propastných hloubek ovšem v Avatarovi působí skutečně závratně.

Film dává příklad podívané, za níž se – navzdory lepšícím se kvalitám domácí projekce – musí jít do kina. James Cameron v Avatarovi s mimořádnou péčí vytvořil svět, do nějž chce diváka vtáhnout. A skutečně – pokud si někdo přál prožít alespoň kus života na obalu alba skupiny Yes, může si jen těžko představit lákavější destinaci.

Avatar (2009)

V souvislosti s žánrovým zařazením Avatara bývají zmiňovány filmy od Matrixu přes Hvězdné války k Tanci s vlky. Nejbližším příbuzným Cameronova snímku je ale podle mého názoru kreslená Pocahontas, již v 90. letech uvedlo Disneyho studio. Na vizualitě Avatara skutečně je cosi disneyovského – anilínová barevnost, líbezná fantasknost (mezi obyvatele toho světa patří i jakýsi obrněný pugét). Na rozdíl od původních disneyovek to ale nevyvažuje žádná temnota, v džungli na Cameronově planetě Pandora se otrávená jablka prostě nerodí. Upřít kulisám Avatara působivost by ale bylo nespravedlivé. Fantazie, jež je stvořila, měla sice konvencí trochu přistřižená křídla, ve vrcholných místech (pro mě jimi byly létací scény) je však Cameronův film skutečně dechberoucí.

Avatar (2009)

Lidští i humanoidní protagonisté příběhu Avatara ale na rozdíl od stromů a zvířat život totálně postrádají. V disneyovském světě se odehrává až moc disneyovský příběh – revolučně trojdimenzionální film nabízí přehlídku plochých charakterů, které za žádných okolností nevybočí z mezí stereotypu. Jistě, od Camerona nemá smysl očekávat nějakou charakterovou drobnokresbu. Pokud pro svoje stereotypní postavy najde nějakou zajímavou činnost, například obranu proti odevšad vyskakujícím vetřelcům, nemusí to vůbec vadit. Jenomže v Avatarovi nemají postavy po značně dlouhou dobu na práci nic jiného, než znovu a znovu přesvědčovat publikum o tom, jak moc jsou nudné.

Vykastrovaní divoši
Píše se rok 2154, postižený válečný veterán Jake Sully (Sam Worthington) letí na planetu Pandora, kde má převzít úkol po mrtvém bratrovi – účast v programu Avatar. Jakási mocná korporace totiž na Pandoře chce těžit drahocenné unobtanium. V místě naleziště ovšem žijí domorodci, vysocí modří krasavci Na'vi. Firma chce získat jejich srdce a mysli a vyšle mezi ně vlastní lidi v náhradních tělech, s Na'vi naoko totožných. Pokud by tahle diplomatická strategie nevyšla, je společnost připravena uvést v chod válečnou mašinérii, žoldák Quaritch (Stephen Lang) se na to už celý třese.

Zatímco Jakeovo handicapované tělo spočívá v kontejneru na nevlídné lidské základně, běhá jeho duch v těle novém malebnou džunglí. Dá Jake přednost hamižnosti vlastního druhu nebo oduševnělé autenticitě svých nových lesních přátel? Vypadá to na ukrutně složitou otázku. Však ji taky Jake na plátně řeší asi dvě hodiny.

Avatar (2009)

V Avataru se dají najít značně prvoplánové odkazy na různé aktuální děje (například válka v Iráku), lid Na'vi má ale nejvíc společného s americkými indiány, respektive jejich obrazem v hlavním proudu popkultury. Velmi triviálním způsobem (opět viz Pocahontas) naplňují soudobou představu ušlechtilého divocha – jsou mírní, žijí v sepětí s přírodou (praktikují vlastní verzi kultu Gaii), než zaříznou nějaké zviřátko, hezky s ním promluví. Jsou to divoši vykastrovaní, připraveni o divokost, asi i proto působí jejich modrá těla asexuálně, bezkrevně a při mezidruhových polibcích Jakea a pandorské krasavice Neytiri (Zoe Saldanová) to zrovna nejiskří. Okázalá duchovnost Na'vi odpovídá představám reklamního "kreativce" pověřeného definovat mezi dvěma doušky latté slovo spiritualita.

James Cameron dobře ví, že mír láska a harmonie sice mohou být fajn, od jeho filmů ale publikum očekává taky nějakou kosmickou řežbu. A diváci ji nakonec také dostanou. Těžko si ale v tom boji najít stranu k fandění. Vše je dáno a náležitě předžvýkáno, nositelé prefabrikovaných idejí nestojí za emocionální investici. Virtualita vítězí nad životem. I ve finále, v němž je možné vidět naplnění tužeb počítačového hráče – konečně se může vsáknout do kouzelného kraje za monitorem. Nirvana za všechny peníze.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.