LN: Mezi Černým Dynamitem a vaším předchozím filmem Zlodějíčci uteklo jedenáct let. Co jste mezitím dělal?
Hodně jsem hrál jako DJ. Rozjel jsem několik komplikovaných filmových projektů, ale nic z toho nevyšlo, takže jsem si začal s DJingem. Souviselo to i s tím, že tehdy začalo být možné stahovat hudbu z internetu.
LN: Kde v Los Angeles hrajete?
Jsem rezidentní DJ na Sunset Boulevardu v Silver Lake districtu. Dělával jsem i reggae kluby. Hraju elektro, house, věci, co spousta jiných Djů.
LN: Do Prahy jste přijel i jako porotce Festivalu krátkých filmů. Jaký z nich máte dojem?
Je jich na mě trochu moc, ale jsou velmi dobré, sofistikované, profesionálně odvedené. Pocházejí z celého světa, užívám si tu jejich diverzitu.
LN: Jak vznikl nápad natočit poctu blaxploitation filmům?
S představitelem Černýho Dynamita Michaelem Jai Whitem jsem spolupracoval už na Zlodějíčcích. Když jsem se ho zeptal, co by chtěl dělat teď, dostal nápad nafotit sám sebe v převleku za Černýho Dynamita. Měl bouchačku, nunčaky a stejný ohoz jako potom v poslední scéně filmu. Tehdy se tedy ještě měl jmenoval Superbad, ale to jméno si pak zabral stejnojmenný film. Natočili jsme s ním fiktivní upoutávku a na jejím základě jsme sehnali peníze na celý film. Ta upoutávka je pořád ještě na YouTube.
LN: To není zrovna běžný způsob, jak sehnat peníze na natáčení...
Producent Jon Steingart je můj dobrý kamarád – a blázen. Když dostane nápad, agresivně po něm vystartuje. Jak viděl tu upoutávku, hned stál na naší straně.
LN: Teprve potom jste s Whitem a představitelem Bejčáka Byronem Minnsem začali psát scénář. Jak to šlo?
Dost rychle. Skoro všechno v Černým Dynamitovi je půjčené z konkrétních blaxploitation filmů, třeba scéna pasácké rady pochází Willie Dynamite. Jen jsme si je poupravili po svém, během tří týdnů byla hotová první verze a tu jsme pak ještě dolaďovali.
LN: Co se určitě v žádném blaxploitation filmu neobjevilo je ale vynikající scéna, založená na řecké mytologii. Kdo s ní přišel?
Ta je celá Michaelova. Pamatuju si, jak s ní vyrukoval. Už tehdy mi připadala dokonalá.
LN: Blaxploitation filmy kulminovaly začátkem 70. let, kdy jste na ně byl ještě hodně malý. Jaké na ně máte osobní vzpomínky?
Začal jsem se na ně koukat když mi bylo tak dvanáct, kolem roku 1980. Viděl jsem na ně upoutávky v kinech, bavily mě. Nikdy jsem ty filmy ale nebral vážně, vždycky s ironickým odstupem. Viděl jsem jich dost, ale zdaleka ne tolik, jako když jsem je nakoukával kvůli Dynamitovi. Často to jsou opravdu špatné filmy, navíc se s časem měnily a byly čím dál "lacinější".
LN: Blaxploitation je velmi americký fenomén. Jak Černej Dynamit zabírá v jiných kulturách, kde neznají originály?
Funguje překvapivě dobře všude. Když jsem ho natáčel, vůbec mě nenapadlo, že s ním objedu celý svět. Řekl bych, že zabírá hlavně proto, že Dynamit je takový drsňák, že si na něj nikdo nepřijde.
LN: Co jste říkal na snímky jako Jackie Brown nebo diptych Grindhouse, které čerpají z podobných zdrojů jako Černej Dynamit?
Grindhouse se mi líbil, nejvíc ty fiktivní upoutávky v něm. Ale v Jackie Brown na blaxploitation odkazuje vlastně jen hlavní hvězda a trochu muziky.
LN: V Černým Dynamitovi je řada momentů, které mohou určitý druh diváků vytočit. Děláte si tam třeba legraci z Černých panterů. Copak nejsou "nedotknutelnou" kulturní ikonou?
Ani ne, už vlastně neexistují. Černá kultura se v Americe vyvíjí strašně rychle a většina černochů už na ně dávno zapomněla. Nezáleží jim na nich.
LN: A co scéna, kde Dynamit vlepí facku první dámě USA a ona pak podlehne jeho mužnému šarmu? V Americe pořád žije spousta bílých rasistů, kteří takovou scénu nepřenesou přes srdce.
To je mi jedno. Ten film je tak absurdní, že snad nikoho urazit nemůže. Podobně jako třeba South Park.
LN: Váš film obrazil mnoho festivalů a získal řadu cen. Jak si vedl v běžné americké distribuci?
To byla divná story. Když na podzim nastoupil do kin, neměl téměř žádnou propagaci a nikdo na něj nechodil. Ale pak ho začali hrát v nezávislých kinech – a ta byla vyprodaná. Ještě před pár dny ho hráli ve víc kinech než dva týdny po premiéře. Zafungoval podobný fenomén jako třeba u muzikálu Rocky Horror Picture Show.
LN: Mýlím se, když jsem v Černým Dynamitovi vidět narážky na Obamu?
Natočili jsme ten film ještě než se stal prezidentem. Ale existuje jedna vystřižená scéna, kterou jsme předabovali tak, aby to vypadalo, že Dynamit se pro Obamu stane inspirací. Je taky k vidění na YouTube.
LN: Američtí kritici ho přijali s nadšením. Pomůže vám to sehnat peníze na další projekt dřív než za dalších jedenáct let?
Snad ano. Můj další film bude mimochodem o členovi úderného oddílu, který má místo ruky laser. Kosí s ním na Jamajce zombie, probuzené vůní marihuany. Hrát ho bude zase Michael.
Recenzi na film Černej Dynamit si přečtěte v úterním vydání deníku