Seriál Sex ve městě byl jedním z nejvýraznějších fenoménů konce devadesátých let. Příběhy čtveřice Newyorčanek změnily způsob, jakým se ženy bavily o sexu, vztazích a kariéře. Zbořil nejedno tabu, odstartoval minimálně jeden trend, za nějž ho vzali na milost i muži, a stal se módní biblí. A pak přišly dva celovečerní filmy a Abú Dhabi.
Pro společnost Warner Bros. měl být Sex ve městě 2 letním blockbusterem pro ženy.
Po premiérovém týdnu nevypadá situace pro nerozlučné kamarádky nijak růžově a pro dobro všech a možná i pro spásu lidstva obecně by bylo dobré, kdyby to tak zůstalo. Komerční úspěch by totiž vedl k třetímu pokračování, což je vývoj, kterému by bylo dobré po útrpné zkušenosti s "dvojkou" předejít.
Sex ve městě 2USA 2010 Scénář a režie: Michael P. King Premiéra v ČR 3. 6. 2010 |
Kde začít u filmu, který je špatný a zvrácený po více stránkách, než má Carrie párů bot od Jimmyho Choo v šatníku? Tak třeba na půdě nejméně ožehavé, jakou je forma. Letos zřejmě jen stěží narazíte na film, u kterého by tak bilo do očí, že byl tvůrčímu týmu naprosto jedno. Producenti a režisér-scenárista Michael Patrick King zcela evidentně spoléhali na osvědčenou značku a neobtěžovali se s dějem nebo dialogy. Sex ve městě 2 nebyl původně v plánu a tvůrci ho spíchli na koleně poté, co jednička vydělala 415 milionů dolarů na tržbách.
Jedině tak je možné vysvětlit, že scenárista poslal holky, co spolu žijí na Manhattanu, po první půlhodině věnované svatbě a nějakým řečem o těžkostech manželství, na výlet do Abú Dhabi. Tam zůstanou po zbytek filmu. Vzdychají nad luxusem hotelu, jezdí na velbloudech, komandují sluhy a navrch se snaží o trochu té osvěty. Druhým možným vysvětlením by bylo, že do projektu investovali šejkové z Emirátů.
Z čistě filmového hlediska režisér prohrává bitvu s jakýmkoliv rytmem či smysluplnou dramaturgií. Snímek se vleče a dialogy nadobro ztratily jiskru. Zatímco první film za seriálem silně pokulhával, druhý s ním má už společné jen jméno. Tvůrcům se podařilo zcela zlikvidovat všechno, co dělalo původní televizní sérii zajímavou, živou nebo provokující. Pryč je vtipná, i když občas afektovaná Carrie, ambiciózní a vážná Miranda, romantická Charlotte a nymfomanka Samantha. Pryč jsou osobní krize, otevřené debaty o sexu a humor, které byly dřív duší Sexu ve městě.
Šaty od Diora místo šamponu
Postavy se změnily v upištěná a nesnesitelně zhýčkaná stvoření, která se chichotají při pohledu na jakýkoliv luxus, ať už je to limuzína, černý diamant, nebo pohádkový hotel, kde se rozdávají šaty od Diora jako v jiných hotelích šampon.
Mezi "vážnými" problémy, kterým musí čelit, je, jestli budou muset letět ekonomickou třídou, protože v té byznys bude vyprodáno, a co by si počaly bez služebnictva. Uprostřed všudypřítomného luxusu, který režisér chrlí do publika, jako by neexistovalo žádné zítra. Vzdychání postav nad tím, jak je život složitý, vyznívá strojeně a boj Samanthy proti menopauze hystericky.
Nejde přitom o žádné volání po filmovém realismu. Sex ve městě nikdy o realismu nebyl a v tom spočívalo částečně i jeho kouzlo. I přesto, že v televizní verzi postavám kritici občas vyčítali povrchnost a zahleděnost sama do sebe, měly v sobě pořád životnost, která dokázala oslovit miliony reálných žen. Teď jsou z nich jen mluvící věšáky na úžasné módní kreace. Režisér se nechal slyšet, že snímek je únikem do fantazie v době ekonomické krize. Což je to nejlínější vysvětlení, s jakým mohl přijít. Fakt, že se zmínka o krizi povinně objeví i ve scénáři a že zazní z úst bankéřů z Wall Street, je už jen čirý nevkus.
Těžko říct, jestli je problematičtější zbožštění konzumu, pseudofeminismus, rasismus, nebo politické poselství filmu. Přestože interpretace závisí na pohledu každého diváka, způsob, jakým snímek tematizuje přítomnost Američanů v arabské zemi, je na pováženou. Čtveřice jsou apoštolky, které přinášejí americkou demokracii v podobě sexuální emancipace. Aniž bych se chtěla pouštět do rozboru složité otázky postavení žen v arabských zemích, ignorance filmu je v tomhle ohledu zarážející i na běžný hollywoodský standard.
Muslimky trpí pod svými závoji, pod nimiž ale skrývají v gestu osobní rebelie poslední výkřiky módy. Záliba v módě není tím jediným, co mají arabské a americké ženy společné. Mnoho amerických mužů, jak v povinném "feministickém" kázání poznamená Miranda, by nejraději vidělo americké ženy také nosit závoj a nemít žádný hlas. V případě těch v Sexu ve městě 2 to není vůbec špatný nápad.
