Lidovky.cz

Režisér Havel: Překvapilo mě, jak to na place funguje, v politice to tak nebylo

Kultura

  12:47
ČESKÁ SKALICE - Dramatik a exprezident Václav Havel právě natáčí v České Skalici filmovou verzi své poslední hry Odcházení. Filmovou režii označil za činnost velmi zvláštní, ale je překvapen, jak natáčení dobře funguje a jak se jeho nápady ihned plní, což se mu prý v politice nestávalo.

Natáčení filmu Odcházení: Václav Havel. foto:  Viktor Chlad, Lidové noviny

LN Jak se filmový scénář liší od divadelní hry a jak jste v něm třeba naložil se svými autorskými komentáři?
Hlas autora, který se objevuje v divadelní hře, tady samozřejmě není, jinak ale jsou dialogy zachovány poměrně přesně. Tu a tam je něco možná zkráceno. Je to film, a tak bude všechno trochu jinak.

Čtěte více

LN Několikrát jste prohlásil, že režie je váš sen. Jaké je plnit si ho?
Je to pozoruhodná zkušenost. Jsem z filmařské rodiny, můj strýc zakládal českou kinematografii a budoval filmové ateliéry na Barrandově. Dětství jsem prožíval ve filmovém prostředí, nebyl to sice jediný důvod, ale určitě jeden z těch, proč jsem od dětství chtěl být filmovým režisérem. Padesátá a šedesátá léta mně svou atmosférou znemožnila, abych byl přijat na FAMU, a bez jejího absolutoria bylo vyloučeno cokoliv s filmem mít. Takže se k tomu dostávám až na stará kolena, až v samotném závěru své kariéry. Jako režisér začátečník jsem se musel obklopit naprostými profesionály v čele s kameramanem Janem Malířem a producentem Jaroslavem Boučkem.

LN Co vás při natáčení nejvíc překvapilo?
Jak to všechno dobře funguje. Dostanu nápad, řeknu ho tomu, kdo stojí vedle mě. Přijdu druhý den a zjistím, že nápad je uskutečněn. Když jsem byl ve funkci politické, tak to takhle ve státě nefungovalo. To je pro mě zvlášť zajímavé a musím si dávat pozor. Mohlo by se stát, že takhle bezděčně z lajdáctví vyslovím nápad a oni ho uskuteční. Jinak je to činnost veskrze zvláštní a můj respekt k přátelům filmovým režisérům velmi vzrostl. Pořád se na něco čeká, ale je to takové nervózní čekání, člověk si dost dobře nemůže vzít knížku, jít za roh a číst si v ní. Neustále musí být k dispozici, neustále je na něco tázán a je také často překvapen, na co se ho ptají, a nemá na to odpověď.

LN Dostal jste se někdy dřív k filmové práci, třeba i jen jako pozorovatel?
Já jsem o filmu věděl vlastně velmi málo. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem natáčení viděl naposledy, když jsem šel v noci z práce z laboratoře a ve Valdštejnské zahradě se točil film Hudba z Marsu. Fascinovaně jsem na to koukal a pamatuju, že skript tam dělala Věra Chytilová.

LN Čím vás vlastně režie nejvíc přitahuje? Je to pro vás možnost sdělit svůj pohled na skutečnost kolem sebe?
Je to stejné jako u divadla. Láká mě vytvořit vlastní svět. Svět té hry, toho filmu, který má své vlastní zákonitosti a je v nějakém vztahu k tomu, co nás obklopuje. Základní zkušenosti se světem, které člověk má, shledává inspirativní a vychází z nich. Zmínil bych se v této souvislosti o své stydlivosti. Jako chlapec dvanácti- patnáctiletý jsem začal psát poezii, pak jsem psal filozofické eseje a v šestnácti knihu o smyslu světa a umění. No a posléze jsem zakotvil v divadle. Důvodem bylo, že jsem stydlivý, rád se skrývám za své postavy a sám tam nemusím být přítomen. Kdežto poezii píšu za sebe, tu za mě žádná postava neříká.

LN Obsazení filmu se asi až na dva herce zcela liší od prvního uvedení Odcházení v Arše. Jak vznikalo? Psal jste s vizí filmového castingu už scénář?
Už při psaní hry před čtyřmi lety jsem si u některých postav představoval určité herce. Když se to uvádělo v divadle, nemohl jsem se se svými představami uplatnit, protože divadlo má své herce a chce, aby hráli především oni. Těžko jsem si tedy mohl dosazovat nějaké své vize s tím, že každý herec bude odjinud. Obsazení se tedy liší a měl jsem mnoho důvodů, proč jsem chtěl, aby to hráli jiní herci než na divadle. Například jsem se obával, že když už to hráli pětasedmdesátkrát, mají už zafixovaný určitý způsob a ten by pak přenášeli do filmu. Hlavně jsem se mohl vrátit ke svým původním představám.

LN Proč jste se rozhodl zfilmovat právě Odcházení?
Je mi bližší než jiné hry, které jsem napsal. I tím, že je poslední a má jakýsi bilanční charakter. Když padl původní plán Jaroslava Brabce, oslovil jsem některé své kamarády, jestli by si to nechtěli vzít a dělat. Nakonec jsem se rozhodl, že to nafilmuju sám. Navíc je to první případ, kdy sám interpretuji svou dramatickou látku, vždycky jsem byl odkázán na režiséry a další inscenátory, vysílal jsem své hry jako polotovar do světa. Tady mám příležitost, abych vše bezprostředně ovlivňoval. Hercům, kteří ve filmu hrají, jsem velmi vděčen a obdivuji je za jednu věc. V jejich podání a také díky filmové technologii a souvislostem najednou v textu vystupují akcenty a významy původně netušené a nezamýšlené. Vede to začasté k tomu, že se musím smát. A pevně věřím, že nebudu jediný člověk na světě, který se bude smát mému filmu.

LN A jaké tedy výsledné filmové Odcházení bude?
Snažíme se úplně všechno o filmu neříct, protože kdyby o něm vše bylo známo předem, nikdo by na něj do kina nepřišel. Máme svou vizi, částečně je naznačena v textu scénáře. Jakýmsi způsobem by ten film mohl být – řekněme – neobvyklý.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.