Čtyři dokumenty z cyklu Děti 50. let získaly diváckou cenu pro mezinárodní film a také cenu za nejlepší mezinárodní historický dokument. Tyto snímky už v dubnu ve Spojených státech vyhrály hlavní ceny ve svých kategoriích na mezinárodním festivalu Worldfest v texaském městě Houston.
První část ze zatím sedmidílného cyklu, který vytváří studenti FAMU, je věnována dcerám politických vězňů. Nyní se chystá sedm dílů zaměřených na syny obětí komunistického režimu.
Dokument Dáša je příběhem Dagmar Stachové, jejíž rodiče byli zatčeni za napomáhání raněnému protikomunistickému odbojáři a na mnoho let skončili ve vězení. Ji od dvou let vychovávali prarodiče v Ostravě. V dokumentu se po desetiletích vrací do kraje svého raného dětství v Beskydech, kde nikoho a nic nepoznává. Ve vzpomínkách místních sousedů a starousedlíků ožijí křivdy a hříchy spáchané v polovině minulého století.
Miroslava Bočková z dokumentu Mému otci žije stále v domě, kde byl zatčen její otec, zaměstnanec ministerstva dopravy. Odsouzen byl za politické aktivity na patnáct let poté, co byl uvězněn za 2. světové války německým gestapem. Jí byly tehdy čtyři roky.
Jeden život je příběhem Ludmily Voříškové, dcery Rudolfa Voříška, křesťanského intelektuála, překladatele a redaktora nakladatelství Vyšehrad. V roce 1952 byl její otec pro své smýšlení odsouzen na jedenáct let za vlastizradu. Po roce stráveném ve vězení umírá na leukémii; jeho dceři bylo tehdy necelých pět let.
Dokument Nebojím sa hovoriť je věnován Margitě Zimanové, jejíž otec byl v 50. letech zatčen a roku 1953 popraven za napomáhání k útěku přes hranice svému kmotrovi. Matka byla ze stejných důvodů odsouzena na doživotí, po sedmi letech byla propuštěna. Jejich dcera se musela spolu s dalšími dvěma sestrami přestěhovat z Bratislavy na venkov, kde ji vychovávala babička.