Román pro ženy, který byl pokusem o křížence tuzemské představy Sexu ve městě s českou řachandou, zároveň vzbuzoval představu, že i Román pro muže bude mít komediální ladění. Režisér Tomáš Bařina, který celovečerně debutoval filmem Bobule, mimochodem právě komedií, se o ně ve své novince občas skutečně pokouší, mnohdy je to však snaha kontraproduktivní.
Pokud by výchozí nastavení příběhu skutečně mělo směřovat k veselohře, šlo by o humor dost černý. Sourozenci Cyril, Bruno a Aneta v dětství přišli o rodiče, jež nejstarší Cyril začal suplovat. Do života mluví mladším sourozencům i čtvrt století poté. Když Bruno zjistí, že trpí nevyléčitelnou smrtelnou chorobou, bratr pro všechny uspořádá lyžařský výlet v luxusním hotelu v Tatrách. A přestože je Bruno ženatý, bohatý sourozenec mu na celý pobyt dopřeje služby jeho oblíbené striptérky Tali z videochatu.
Už jen kvůli Vandě Hybnerové
Román pro muže je filmem po mnoha stránkách nevyrovnaným a rozbitým. Snad nejvíc se to týká rolí a příslušných hereckých výkonů. Fantastická je Vanda Hybnerová coby Aneta: kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli ní se Bařinův film vyplatí vidět. V roli životem orvané čtyřicátnice, která má smůlu na chlapy a zoufale se drží posledních zbytků ideálů, Hybnerová přesně dávkuje svůj pohříchu málo využívaný komediální talent. Pokud ji po téhle roli filmoví režiséři nezačnou víc využívat, bude to z jejich strany trestuhodné mrhání prvotřídním materiálem.
Cyrila hraje Miroslav Donutil jako bezskrupulózní lidské prase, které neumí myslet jinak než pragmaticky a okolím manipuluje metodou cukru a biče. Přestože herec mívá tendenci krást si plátno pro sebe, Bařinovi se ho daří krotit a Donutil ostatní zastiňuje právě jen tak, jak role Cyrila vyžaduje.
Překvapivě vícevrstvá je Tali: pod maskou prostinké holčiny se srdcem na dlani se skrývá žena, která přesně ví, co chce a jak to dostane. Táňa Pauhofová dokáže tyhle roviny zahrát spojitě a uvěřitelně. Zato Miroslav Vladyka má coby Bruno v popisu práce jen vypadat jako hodný trouba. A postava Talina přítele/pasáka je v podání přehrávajícího Jana Budaře trapná a zbytečná, protože má sloužit jen jako zdroj rádobygagů.
Sem tam perla
Nevyrovnanost rolí pochopitelně souvisí s rozkolísaností scénáře, který napsal stejně jako knižní předlohu Michal Viewegh. Po expozici, tedy po příjezdu do Tater, se film zastaví a začne se točit na místě prostřednictvím chtěně vtipných, často ulepeně lascivních výstupů. Sem tam se ale najde perla – například scéna hysterického záchvatu podváděné Anety. Na druhou stranu jsou však celé dějové linie (ano, eskapády Budařova charakteru a jeho kumpána) úplně mimo. Až v závěru film zase chytne dech a vyprovodí diváka s nečekaně hořkou pachutí deziluze na patře.
Vedle Hybnerové kvality snímku spočívají v detailech, rozesetých
Román pro mužeČR 2010 |
V případě Románu pro muže byly zkrátka připraveny podmínky pro to, aby v nich vznikl film zábavný a zároveň (nijak náročně) reflektující určité rysy dnešní reality. Aspoň takový záměr z něj divák vyčte. To, že se forma, do níž měl být snímek odlit, povedla líp než zamýšlený obsah, je problém zejména dramaturgie – a na její absenci se dá bohužel nadávat u velkého množství dnešních českých filmů.
