Zazněly tak skladby například od Josefa Suka, Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka, autorů, které měl Mackerras nejraději. Galakoncert řídil světoznámý britský dirigent John Eliot Gardiner, jenž na závěr s orchestrem sklidil několikanásobný nadšený aplaus.
Koncert měl původně dirigovat sám Mackerras, čeští filharmonici by tak oslavili jeho 85. narozeniny a zároveň se s ním rozloučili, jak Mackerras před časem avizoval. Letos v červenci však po dlouhé nemoci v Londýně zemřel.
Gardiner promluvil o Mackerrasovi
Večer otevřela koncertní předehra Karneval od Antonín Dvořáka a symfonická báseň Šárka z cyklu Má vlast od Bedřicha Smetany. Poté předstoupili před publikum Gardiner s violistou Jaroslavem Pondělíčkem. Gardiner úvodem poznamenal, že kdyby na jeho místě stál Mackerras, mluvil by krásně česky, což on neumí. Připomněl například své začátky v Anglické národní opeře a první setkání s ním i poslední rozloučení letos počátkem července na
koncertu v Australském domě v Londýně. "Byl šarmantní a dokonalý jako vždy a všichni jsme věděli, že to je naposledy," uvedl.
Po Sukově Pohádce s houslovým sólem koncertního mistra ČF Miroslava Vilímce koncert uzavřely Symfonické fantazie od Martinů a závěr Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky s barytonistou Ivanem Kusnjerem v roli Revírníka. Právě Janáčkovo operní dílo se díky Mackerrasovi stalo neodmyslitelnou součástí repertoáru všech významných světových scén. O jeho tvorbu se Mackerras začal zajímat již v roce 1947, kdy v Praze studoval a byl žákem dirigenta Václava Talicha. A také od té doby zná Českou filharmonii a několik desetiletí se k ní poté vracel.
Za svou kariéru se nicméně věnoval hodně i tvorbě Wolfganga Amadea Mozarta a Georga Friedricha Händela. Tato hudba, záliba v českých skladatelích a především přátelství jej spojovalo s dirigentem Gardinerem.
"Měl jsem to výsadní postavení poznat sira Charlese před více než 40 lety nejen jako významného dirigenta, ale také jako učitele a posléze jako přítele a kolegu," řekl před koncertem Gardiner. Mackerrasovi prý vděčí za podporu při začátku své kariéry. Pokaždé, když měl dirigovat jakoukoli Janáčkovu operu, pro jistotu s Mackerrasem strávil den procházením partitur i partů a jejich různých variant.
Gardiner si myslí, že se Mackerrasovi nikdy nedostalo zaslouženého plného uznání. Ke konci života sice Mackerras podle něj získal jakési úctyhodné postavení, ale měl být oceňován mnohem dříve.
