Lidovky.cz

Projekt Frankenstein: monstrum, které se plouží zpustlým činžákem

Kultura

  7:34
Romantická próza Mary Shelleyové Frankenstein inspirovala množství filmů. Aby taky ne, je to výborná látka pro kameru – velké city, proudy krve a především dvojí tragédie, každá po svém se dotýkající základních věcí člověka.

Z filmu Projekt Frankenstein.

Tragédie tvůrce, jenž ve snaze popřít a pokořit smrt ji sešle na své nejbližší. A tragédie jeho výtvoru – toho zoufalého a nešťastného monstra, které jde světem poháněno touhou vyříkat si to se svým stvořitelem, najít odpověď, smysl, nevědomo si, že ta odpověď bude strašná a nenaplňující.

Uznávaný maďarský režisér Kornel Mundruczó (např. Delta) ve filmu Projekt Frankenstein ten příběh jaksi zcivilňuje a přenáší do současné Budapešti. Jeho verze Victora Frankensteina není "šílený vědec", ale divadelní a filmový režisér, monstrum – obyčejný kluk, který byl "vyroben" tím nejběžnějším možným způsobem.

O filmu

Projekt Frankenstein (Maďarsko/Německo/ Rakousko, 2010)
režie: Kornél Mundruczó
hrají: Kornel Mundruczó, Rudolf Frecska, Lili Monori a další premiéra 28. 10.

Tématem zůstává odpovědnost, nikoliv však odpovědnost vědce za překročení hranice, jež by překračována být neměla, ale odpovědnost otce za hříchy mládí, za díru v srdci nechtěného potomka a neštěstí, jež může zapříčinit.

Na papíře takový koncept může působit docela zajímavě a Mundruczó a jeho kameraman Matyás Erdély ho naplňují s vysokou obrazovou kulturou. Film Projekt Frankenstein se ale přesto nestane ničím víc než zajímavě ilustrovaným konceptem, jeho postavy – především to platí pro monstrózního Chlapce (Rudolf Frecska) – mají dovoleno jen letargicky ilustrovat tezi, která se rychle stane zřejmou a již se autorům nedaří nějak oživit, zatížit hlubším prožitkem.

Výjimkou v tomto ohledu je úvod filmu. Ve scéně konkurzu se Mundruczóovi (jako režisérovi i jako představiteli hlavní role) podařilo účinně zachytit "frankensteinovskou" dimenzi profese režiséra, který podobně jako vědec v knize Shelleyové vytváří z částí skutečných lidí, z jejich těl a citů, nějakou novou bytost a počíná si při tom docela bezcitně. V pozdějších pasážích se ale snímek prakticky zastaví, aby se přes sérii vynalézavě nasnímaných scén dovlekl k alpskému finále, v němž jako berli použije obligátní bouračku ex machina.

Tomu předchází množství hezkých dlouhých záběrů, v nichž se jakési smutné mátohy plouží velmi fotogenicky zpustlým budapešťským činžákem. Hovoří se maďarsky, občas někdo někoho zabije, občas sněží a krvavé stopy pak vypadají velmi stylově. Spíš uspávající než hypnotické.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.