LN Projekt Frankenstein je i vaše divadelní hra, která filmu předcházela. Jaká byla geneze celého projektu? V které fázi jste se rozhodl, že vytvoříte hru i film?
Zprvu jsem ten příběh měl v hlavě jako film. Pak jsem dostal nabídku režírovat něco v divadle Bárka. Jednalo se o konkrétní hru, o které se pak na poslední chvíli ukázalo, že ji nakonec přece jen nemůžu dělat. Musel jsem si rychle vybrat nějakou jinou. A tak jsem vytáhl jeden svůj starší filmový námět, který jsem napsal na motivy Frankensteina. Inscenace měla velký úspěch doma i v zahraničí, uvedli jsme ji asi na tuctu zahraničních festivalů a dosáhla téměř sta repríz.Ale od samého počátku jsem měl pocit, že ta látka si žádá film; zatímco divadlo je jen uměním okamžiku, v případě filmu má člověk možnost vytvořit něco trvalého.
RECENZE |
LN V čem se podle vás filmová a divadelní verze liší?
Obojí pokládám za něco naprosto odlišného, protože k divadelní látce se musí přistupovat úplně jinak než k látce filmové. Tyto žánry jsou koncipovány pro zcela jinou platformu, mají odlišnou instrumentaci, jiné důrazy. Nevěřím, že mezi oběma žánry existuje něco přechodného, nevěřím v divadelní film ani ve filmové divadlo. V divadelní verzi bylo například mnohem víc humoru, což by ale ve filmu už působilo jako fraška. Ale ten nejhlubší obsah, vztah tvůrce a díla, je v obou žánrech totožný.
LN Hrajete ve svém vlastním filmu režiséra, což není úplně častý postup. Proč jste se takhle obsadil? A jak jste se v té roli cítil?
Říkal jsem si, že když už má hlavní postavou mého filmu být režisér, nezbývá mi, než ho zahrát sám. Cítil jsem to jako závazek.
LN Váš film začíná telefonickým rozhovorem s postavou režiséra. Jak jste na tom s rozhovory vy: užíváte si je, nebo je spíš nesnášíte?
Samotné interview ve filmu je vyznáním mé poetiky a tento film je mým nejosobnějším filmem.
LN Podobná otázka se týká scény castingu. Je sebereflexivní? Děláte castingy taky takhle?
Ne, já osobně dělám castingy málokdy, a pokud ano, tak ne takhle. Tím castingem ve filmu jsem spíš chtěl poukázat na průmyslový charakter výroby filmů a na to, jak sebestředný člověk omámený mocí tímto groteskním podnikem odkazuje na frankensteinovské gesto stvoření člověka.
LN Jak jste našel ten fotogenický dům, kde se většina filmu odehrává? Nebo jste o něm věděl už před psaním scénáře a napsal jste mu ho "na míru"?
Nepsal jsem scénář na míru, vlastně jsem ho spíš psal pro různé lokace. Ten dům mi ukázal Márton Ágh, výtvarník filmu. Zalíbil se mi tak moc, že jsem nakonec přepsal scénář pro tuto lokaci. Ten dům je pro mě metaforou Budapešti: nosí v sobě spoustu otevřených otázek, neví se, kdo v něm bydlí, kdo v něm bydlel, jaký bude jeho další osud. Jeho minulost i budoucnost je stejně nejistá, není tu nikdo, kdo by o něm uměl vyprávět nebo znal jeho budoucnost.
LN Projekt Frankenstein je film velmi zajímavý po vizuální stránce. S jeho kameramanem Mátyásem Erdélym jste natáčel už několikrát; jaký máte profesní vztah a způsob spolupráce?
Mátyás Erdély patří k mým nejbližším spolupracovníkům, v současnosti si ani nedovedu představit, že bych točil bez něho. Do práce jej zapojuju hned v počáteční fázi, spolu vymýšlíme vizuální stránku filmu od pohybu kamery až po svícení. Takže v tomto smyslu ten film napsal i on.
LN Příběh o Frankensteinovi a jeho monstru je starý a nadčasový. Co vás přimělo opřít se o něj právě teď?
Ten příběh se mi dostal do rukou právě v době, kdy jsem se sám stal otcem. Cítil jsem, že to je ta chvíle, kdy bych se měl zabývat gestem stvoření a s ním související osobní odpovědností.
LN Obracel jste se pro inspiraci ke klasickým filmovým zpracováním příběhu, nebo jste se tomu spíš bránil?
Vlastně ani jedno z toho, ani bych nedokázal vyzdvihnout něco, co mě zvlášť ovlivnilo. Podle mého názoru samotný román byl vyzvednut na úroveň mýtů prostřednictvím filmového umění a jsem rád, že jsem mohl vytvořit svou vlastní verzi. Pro mě to bylo trochu podobné gesto, jako když divadelní režisér zinscenuje Hamleta.
LN Proč jste svůj příběh situoval do vánočního bezčasí?
Svátky míru a lásky nabízejí dobrou výchozí situaci. V domovech panuje teplo a láska. Zajímal mě ten kontrast, ti dva vyvrženci, kteří tráví vánoce v osamění. Chlapec hodný lásky, otec neumějící milovat a svátky lásky.
LN Frankensteinův výtvor bývá většinou ukazovaný jako monstrum, obluda, ale ve vašem pojetí jde o mladého, celkem přitažlivého chlapce. Neměl jste pocit, že byste ho měl trochu "zohavit"?
Právě naopak, chtěl jsem tu postavu zbavit deformace. Řídil jsem se logikou, podle níž je ten chlapec tou nejnevinnější postavou celého příběhu a k této nevinnosti jsme přiřadili i atribut krásy.
LN Co pro vás znamená, že jsou vaše filmy pravidelně uváděné na nejprestižnějších filmových festivalech? Pro české tvůrce to je zatím jen sen...
V prvé řadě to pro mě znamená publikum. Samozřejmě mě naplňuje dobrým pocitem, že se mé filmy hrají, ale důležitější je, že díky festivalům se dostanu k tomu publiku, které mě nejvíc zajímá.