A tuhle satiru, vaudeville, s dějem dobře známým z divadelního uvedení, podpořily skvělé herecké výkony, což uznávají kritici filmu i ti, kteří už při pouhém vyslovení demiurgova jména předvádějí útočnou zarputilost.
Proč ale? Je přece úplně normální, že se film někomu nelíbí, proč ale tolik zakyslosti a nenávisti? Takového ataku se uměleckému dílu dostalo snad naposledy za fauvistů, či snad na výstavách zvrhlého umění. Propána, vždyť vůbec není povinné na ten film koukat!
Celé to haló kolem Odcházení je mýlka, vždyť je to film zcela jasně určený pro poučeného havlovského diváka, člověka schopného humoru a sebezpytování, a především sebeironie.
Ano, smějete se špílcům a fórkům, známým z jiných Havlových dramat, nesmyslným rituálům, kterým puntičkářství ale propůjčuje jistou zlověstnost. Ono to sypání skořice do piva a podobné drobnůstky totiž vždy vrcholí v havlovském opakování řeči až k bezduché frázi. A z lidí v moci naředěných slov jsou brzy paňácové, které fráze semele do podoby figur, ovládaných i tyranských. To ovšem od Havla dobře známe. Ale v téhle filmové kruťárně nejde jen o politikáře, kdepak, teď se k lítosti otrlých dekadentů mění v příšery i ty přítelkyně, líbezné milenky i milé dcerky.
Čtěte také |
Dosud nikdy si dramatik Havel tolik nedovolil, neporozbíjel vážnost na atomy, nedělal si z vládců a vládnutí tak šílenou psinu a zároveň nenechal svého hrdinu tak osamoceného a v tak zoufalé situaci – aby svým vpádem na plátno a rituální koupelí v bazénu co nejkrutěji zalaškoval právě sám se sebou. Jistěže s obrazem Havla státníka, ale i možná i Havla chlapa, milence, přítele ... a tak dál.
Jaképak absurdní divadlo! Zákruty světa jsou přece tak bláznivé. Stačí vyjít z kina a uvědomit si, že hlavním vládcem je znalec všeho, mnoucí si ruce nad seznamy nepřátel, kompatibilními s těmi estébáckými, či že může existovat ministr kultury, který nesestaví kloudnou větu, jen vybublává nenávist, že vysokým úředníkem je pán, který nepochází z opice, ale zřejmě z Vesmírných lidí. Eh! Tolik materiálu k dalším vaudevillům se v zemi české válí úplně všude.
A kam jede dostavník s hrdinou, odkopnutým dějinami, kam jen se ty postavy plouží podél zdi s antihavlovským nápisem? Inu někam k Ragulinovým, tam nás snad ještě vezmou ... jo, někam k Rusku, na východ, tam se šinem přátelé, tam míříme. Vidí to věru ostře, tenhle dramatik a filmař. Dosti Havla? Ani náhodou!
