Písně brněnské dvojice Čokovoko často mluví řečí televizních seriálů. Historie raperek slovy jejich oblíbeného žánru: Na scéně se roku 2006 objevují tajemné hrdinky Adéla a Zuzana.
Ta první, uštěpačná a lehce cynická tmavovláska, a vedle ní lehce přecitlivělá blondýna se smyslem pro tragiku a duchovno.
Vyparáděné módou, kterou na Východ posílají švýcarské charity, berou na sebe dosud potlačovaný prvek tuzemského hip hopu, totiž jeho ženskost.
Čokovoko - Dredař (album Hudba, 2011) by Mamka label
Čím je Lenka Kořínková v domácí dietní literatuře a kuchařka Čirina pro novodobé kulinářské písemnictví, tím jsou Čokovoko pro tuzemský hip hop.
Obrazně řečeno – obecenstvu kohoutího zápasu mezi Babicou a Pohlreichem nabízejí Čokovoko svou slepičí polévku pro duši.
Mateřský hip hop
Je to nevděčná role – krutí gangsteři ve značkových kšiltovkách od mámy jsou nejspíš ti poslední, kdo by dokázali ocenit "vyváženou chuť říci něco až intimně samy za sebe a nechat se při tom svádět k fikčním odbočkám směrovkami jazyka a rýmů", jak nad Čokovoko zajásal seriózní tisk.
Svádění v typických hiphopových klipech samozřejmě vypadá úplně jinak. Posluchači navíc nemohou nikdy zcela vyloučit, že si z nich ty dvě dělají legraci.
Není mu jasné, zda v otázce "proč kojit děti, když za deset let budou krást / a všechno se obrátí into dust?" slyší ozvěnu tázání po smyslu u krále Šalamouna, nebo psychoterapeuta Frankla, nebo "jen" další absurdní rýmovačku ve stylu "chci se vrhnout do lůna Etny / inside su mrtvá jak chobotnice z Letný" pouze o několik řádků dál.
Zpívající pudřenkyDvě samotné holky na pódiu vždycky přitahují pohledy fanoušků. Aby jim usnadnily pozdější seznámení na baru, vydaly už na svém mp3 debutu track Mám ráda. Po něm následuje i písnička Nemám ráda. Čokovoko: Mám ráda mám ráda saláty a velký výplaty mám ráda tvý hanbatý fotky a s lebkama kalhotky Čokovoko: Hudba |
Adéla a Zuzana (příjmení ani na svém prvním "fyzickém" hudebním nosiči neuvádějí) si drží roli životních outsiderek, mísí vysokou a nízkou kulturu a žádné nenadržují. Téměř feministický diskurz prošpikují chlapáckým frkem od hospodského výčepu: "Nevidíš si ani na ministra pro místní rozvoj." I v tom na desce drží Čokovoko své dosavadní pozice. Je prostořeké, jak to vyhovuje klubovému publiku, ale je konfliktní pro většinového posluchače.
Dvojici introvertek se povedlo, o co se rocková hudba poslední léta marně snaží: probudit v posluchači jeho vnitřního měšťáka, strážce veřejného dobra a následně se s ním konfrontovat.
Jen tak je možné, že v reakci pod rozsáhlým rozhovorem s umělkyněmi na jednom tuzemském ekonomickém serveru, čtenář redakci zpola vážně radí: "Myslím, že existují mnohem lepší a efektivnější způsoby, jak upozornit na problémy slabších sociálních skupin."
Čokovoko - Monogamie (album Hudba, 2011) by Mamka label
I tenhle aspekt Čokovoko zůstává na desce Hudba zachován, trochu jako bonus za dosavadní věrnost. Skutečná novota na cédéčkovém debutu, jemuž předcházelo album dané volně ke stažení na internetu, je tato: do kapely přišel muž, a ta se tím pádem stala podnikem hudebním.
Novinky ze second handu
Doposud totiž o hudbě v případě Čokovoko nemohla být vlastně řeč. Doprovod Adély a Zuzany tvořilo cédéčko s několika ukázkami hiphopových skladeb, před koncertem vložené do přehrávače.
Bezpečná vzdálenost od světa, který musí pedantsky vyjmenovávat použité hudební citace, byla součástí půvabu nevázaného dívčího kabaretu. S originálním přínosem Tomina Kelara, mužského elementu v Čokovoko, přichází úplně nová situace.
Zpěvačky ověšené cetkami ze second handu jsou chvilkami téměř ztracené ve značkovém butiku originálních zvuků a náležitě tlustých basových linek. Konečně je to hudba, ale nejde o jednoznačné vítězství.
Zbytečné je však nad pokrokem lamentovat. Jak zpívají samotné umělkyně: "Když jím guláš, zahýbám snad svíčkové?" Je ovšem s podivem, že si Čokovoko za svůj první "oficiální" nosič nevybraly progresivní vinyl nebo meganetofonovou kazetu, ale neperspektivní cédéčko. Že by se i takhle projevila slabost pro oustidery?