Film asi může oslovit především diváka - staromilce - tím, co všechno v něm není. Kdo dnes vyrazí do kina na film o římských legionářích, jejich britských protivnících a tajemném světě za Hadriánovým valem, téměř automaticky čeká digitálně dotvořené krajiny, přepjatě stylizované postavy, hojnost zpomalených záběrů, v nichž budou létat ohnivě rudé krůpěje digitální krve, všemožné dunění - v hudbě i dialozích.
Opravdové ticho, ne dusot mravenců
V Orlovi Deváté legie se tyhle ingredience vyskytují minimálně, pokud vůbec. Les se v tom filmu značně podobá lesu, když hrdina na římském opevnění naslouchá tichu, slyší skutečně ticho, a ne dusot všech mravenců v okruhu desíti kilometrů, podmalovaný zlověstnými smyčci, jež signalizují brzký nástup tří symfonických orchestrů.
Film uznávaného dokumentaristy i režiséra hraných snímků (Poslední skotský král) Kevina Macdonalda je sympaticky jednoduchý a věcný. Malá produkce, která vypráví svým způsobem malý příběh, si na nic moc víc nehraje. Nevytahuje se na své hrdiny, zajímá se o ně, vypráví o nich přímočaře a bez odkazů k jiným snímkům. Je to vlastně hodně obyčejný film, jenomže ta obyčejnost může v dnešním kontextu být docela osvěživá. Když se ale překvapení z přístupu autorů vyčerpá, začne to celé působit přece jenom dost... obyčejně.
Místo, kde zmizelo pět tisíc mužů
Marcus Aquila (Channing Tatum) přebírá římskou pevnost v Británii - je to jeho první velitelský post. Osvědčí se, v boji s domorodými kmeny je ale vážně zraněn, musí opustit legii. Rozhodne se vypravit se na sever, za Hadriánův val, kde se kdysi ztratil jeho otec, velitel Deváté legie, jež tam celá zmizela. Chce tam najít její symbol - pozlaceného orla. To, že jej otec ztratil, totiž vrhá stín na celou rodinu. Doprovází ho britský otrok Esca (Jamie Bell), který sice Římany nenávidí, nemůže ale jinak - Marcus mu zachránil život, a je mu proto zavázán.
Macdonaldův film se skutečně nehodí jako program pro rande. Odehrává se totiž ve výhradně mužském světě. Chvilkovou pozornost kamera slavného Anthonyho Doda Mantlea věnuje jen skupině stařen v barbarské vesnici - stomatolog by při tom pohledu zaplakal a utekl. Mužští hrdinové pak řeší velmi mužské problémy - různé formy cti (rodiny, vlasti, vojenské jednotky) a jejich konflikty.
Neidealizovaný Řím
Důraz na čest a loajalitu představuje také to, co mají muži společného, ať už jsou na jakékoli straně probíhajícího konfliktu - je to jazyk, jemuž všichni rozumějí. Tenhle svět vojenských ctností autoři nijak nerelativizují, neudělají z žádné postavy zástupce dneška a jeho hodnot. Příslušníci ozbrojených složek v tom filmu proto možná najdou značné zalíbení.
Střet technologicky pokročilé imperiální mocnosti se zaostalejšími místními není ukázán přes romantizující filtr legendy o ušlechtilém divochovi. Zlověstný druid s vyvalenýma očima, který vede Brity do útoku na římskou pevnost, nepůsobí zrovna jako člověk, od něhož by se jeden dozvěděl něco podstatného o míru, lásce a harmonii.
Výprava za Hadriánův valOrel Deváté legie |
Problematičtější je ale způsob, jímž je ukázána cesta za Hadriánův val, jíž měl film vrcholit. Ambicí autorů zjevně bylo předvést něco jako sestup k srdci temnoty. Hrdiny jejich pouť starověkým Skotskem zavede do vesnice "Tuleních lidí", modře pomalovaných lidožroutů, barbarů nad barbary (že by nějaká radikální odnož fanoušků Celticu?). Nepodaří se jim ale do těch obrazů dostat skutečný náboj, příběh spíš vyšumí, než aby vrcholil, chybí mu silný výraz, tah. I myšlenka by se asi hodila. Nakonec po Orlovi Deváté legie zůstane rychle blednoucí vzpomínka na film, který neurazil. Taky výkon na víc než - po vojensku řečeno - důstojnou porážku ale nestačí.
