V životopisné tragikomedii Mr. Nice, která teď přišla do českých kin, dostal příležitost, na niž dlouho čekal – zahrát si nejslavnějšího velšského drogového dealera Howarda Markse.
LN Vy i Howard Marks jste z Walesu. Věděl jste o něm, když jste v 70. letech vyrůstal?
Ne, když jsem byl dítě, Howard pořád prodával drogy, takže se ukrýval. Ale když mi bylo 19 nebo 20, zatkli ho na Mallorce a najednou tu byl mezinárodně známý drogový dealer, který navíc pocházel z Walesu, a to mě a mé kamarády zajímalo. Od té doby jsme ho sledovali. Když ho propustili z vězení, potkal jsem ho na koncertu v jižním Walesu a zeptal se ho, jestli, až někdy zfilmují jeho autobiografii, ho můžu hrát ve filmu. Což se o 13 let později stalo.
LN Bylo snazší nebo těžší hrát někoho, s kým se tak dlouho přátelíte?
No samozřejmě kamaráda nechcete zklamat. Na druhou stranu ale tím, že jsem ho už dobře znal, nemusel jsem se tolik připravovat. Měl jsem už v oku jeho vystupování, i když jsme ho hrál v mladším věku, věděl jsem, jaký má akcent, jak mluví a tak dále.
LN Jak moc se Howard zapojoval do natáčení?
Nechal nás naprosto na pokoji. Často natáčení navštěvoval, ale hodně nás podporoval, vůbec nebyl marnivý. Jen se příjemně bavil celou tou situací a pozoroval, jak se před ním trochu podivně odehrává jeho život.
LN Takže vás neopravoval nebo vám neradil?
Ne. Jediné, co jsem mu slíbil, bylo, že ho ukážu, že je velmi dobrý v posteli.
LN Proč myslíte, že je osud Howarda Markse dost zajímavý na to, aby z něj byl film?
Ten příběh se stal v nevinných časech, v porovnání s dneškem. Nikdo by dneska nebyl schopný pracovat tak jako Howard, skoro nezávisle. Dneska je všude přísná kontrola, svět drog je mnohem víc násilný, než jak to bylo za Howarda, takže v jeho osudu je určitá nevinnost. Taky distribuoval jenom lehké drogy, bylo to spíš takové hobby, z nějž se stalo zaměstnání. A každý má rád psance. Nepovažuju ho za padoucha, ale za psance. A na někom, kdo zpochybňuje autority, je něco přitažlivého.
LN Ale podle zákona to byl kriminálník.
Byl a taky za to šel do vězení, takže myslím, že svůj dluh splatil.
LN Zdá se mi, že film tvrdí, že zaplatil až moc.
Taky si to myslím. I on, protože tvrdí, že marihuana by neměla být nelegální.
LN Souhlasíte s ním?
Ano. Podle mě celá ta válka proti drogám k nim akorát přitáhla víc násilí. Stačí se dneska podívat na země jako Mexiko, tamní situaci tam způsobila právě válka s drogami. Kdyby se některé zlegalizovaly a daly kontrolovat, počet úmrtí by se dal snížit o obrovské procento.
LN Pokud vím, máte i vyhraněné názory na současnou britskou vládu a zvlášť její finanční škrty v oblasti umění.
Myslím, že v časech krize je umění ještě důležitější. To asi víte sama z Československa, jak důležitou roli u vás umění hrálo jako hybatel změny. Tady taky a každá pravicová vláda ho nechala trpět. Protože dobré umění může být nebezpečné. Může přimět lidi, aby si uvědomili, že ve vládě sedí ti, co mají zodpovědnost, a že by mohli podniknout i něco jiného než jenom volit.
Howard Marks (*1945) Film Mr. Nice je založen na skutečném příběhu Howarda Markse, držitele diplomu z Oxfordu, který se stal hlavním dovozcem marihuany v 60. letech ve Velké Británii a podařilo se mu uniknout na čas vězení předstíráním, že je agent MI6. Stal se také bojovníkem za legalizaci marihuany, kvůli čemuž se objevil i na kandidátce do parlamentu. Sám tvrdil, že na vrcholu své dealerské kariéry kontroloval deset procent světového obchodu s hašišem. |
LN Co proti těm škrtům můžete dělat?
Pořád tlačit na vládu a taky dát najevo, že vždycky existuje způsob, jak produkovat umění. Že nepotřebujeme peníze k tomu, aby vzniklo. Často potřebujeme peníze, aby se dostalo k co nejvíc lidem.
LN Existuje mezi velšskými umělci silná komunita? Podporujete se?
Ano, protože to je tak malá země. Velšani jsou jako národ velmi, velmi ochranářští, co se umění týče. Takže umělecká komunita tam je hodně silná a i velšská vláda ji podporuje, ve Walesu ty škrty nebyly zas tak drastické. Byl jsem rád, že jsme Mr. Nice mohli natáčet tam a použít tamní štáb, herce a komparsisty.
LN Proslavil jste se nejdřív jako přihrávač hlavních hrdinů, připadá vám Mr. Nice, kde hrajete velkou roli, jako určitý milník kariéry?
Ani ne. Myslím, že to je přirozený vývoj, že jsem začal dostávat postavy, co už mají hlubší podstatu.
LN To platí i o vašem padouchovi v novém Spider-Manovi?
Ano, ale o tom nemůžu nic říct. Ale je to velmi vzrušující role.
LN Ještě před ním se do kin chystá další váš film, Anonym, thriller o tom, že Shakespearovy hry napsal někdo jiný. Ten režíruje Němec Roland Emmerich, což je muž, kterého bych vzhledem k jeho předchozím katastrofickým snímkům Den poté nebo 2012 na podobnou látku vůbec netipovala.
A přitom jde vlastně o Rolandův vysněný projekt, který si hýčkal už spoustu let. Samozřejmě ho všichni známe z těch obrovských katastrofických eposů založených na speciálních efektech, ale tenhle příběh znal do detailů a s herci pracuje tak skvěle, že natáčení s ním považuju za krásný zážitek. Nedávno jsem Anonym viděl v New Yorku a fascinovalo mě, jaký to je vizuální i duševní banket. Každý britský herec ví o konspiračních teoriích o Shakespearovi. Nemyslím si, že je důležité, kdo ty hry opravdu napsal, ale myslím, že je hodně důležité vyzvat mladé lidi k téhle debatě. Existuje dost důkazů ve prospěch hraběte z Essexu, kterého ve filmu hraju, a když budeme předpokládat, že je napsal on, můžeme ty hry číst jinak, politicky. Jsem přesvědčený, že ve své době politické byly, protože divadlo byla jediná aréna v Londýně, kde lidi mohli debatovat o všem. Tedy opět důkaz, že umění dokáže být prvořadá a opravdová síla, která vede ke změnám.
LN Když se bavíme o Shakespearovi, hrajete taky v divadle jako řada vašich britských kolegů?
Ano, mám za sebou hodně divadla. Naposledy v londýnském Donmar Warehouse ve hře Don Juan ze Soho? od Patricka Marbera. Zhruba tak každé čtyři roky mám nutkání vrátit se do divadla. Takže možná tenhle rok nebo na začátku příštího mě tam zase uvidíte.
