Už i obyčejné shrnutí základních informací o snímku je docela oříšek. Kdo je vlastně jeho režisérem? Je to Banksy, když je snímek v titulcích charakterizován jako "Banksyho film"? Proč tam v tom případě ale není uveden žádný režisér? Kdo všechno v tom filmu hraje? Hraje v tom filmu vůbec někdo, nebo je to skutečně dokument? Co všechno v tom filmu bylo inscenováno?
Na žádnou z těch otázek není možné se stoprocentní jistotou odpovědět. Tahle nejistota ovšem nijak nepřekáží tomu, aby člověk "pobral" poselství toho filmu. Exit Through The Gift Shop je nepochybně docela výrazný výkon – mimo jiné na poli mystifikace anebo alespoň udržování publika v nejistotě. S jeho meritem v oblasti filmového umění či pronikavosti výpovědi to je už méně jednoznačné.
Exit Through The Gift Shop
"Banksyho film" není v první řadě o Banksym – britské superhvězdě tzv. street artu, jejíž identita není veřejnosti známa. Spíš je to ironický lament nad tím, jak se tahle disciplína komercializuje, ztrácí "autenticitu" (někdy je těžko říct, co přesně se tímhle pojmem myslí).
Anatomie streetartuExit Through The Gift Shop |
Vúvodu snímku maskovaná figura představená jako Banksy popisuje genezi snímku – někdo chtěl natočit film o něm, pak se ale ukázalo, že portrétista je daleko zajímavější než portrétovaný. Film se tváří jako kompilace záběrů pořízených Thierrym Guettou, Francouzem usedlým v Los Angeles, kde mu patří butik, v němž se za drahé peníze prodávaly věci objevené ve výprodejích a second handech (trochu moc úhledně symetrické vůči tomu, co se s Guettou ve filmu stane pak).
Obchodník trpí obsesivním nutkáním zachycovat svůj život na video, náhodou se seznámí s komunitou tvůrců street artu, postupně mezi nimi získává další a další známé, nakonec se dostane k samotnému Banksymu, zachycuje je v akcích i při jejich přípravách.
Po úspěchu Banksyho výstavy v Los Angeles v sobě Guetta najde streetartové střevo a začne tvořit, projevuje přitom asi stejné schopnosti jako při filmování. Má ale marketingový talent a vytvoří postavu "umělce" Mr. Brainwashe, najme lidi, organizuje humbuk a úspěch se dostaví – v podobě peněz a i zájmu celebrit (jedno z Brainwashových děl se dostane na obal kompilace Madonniných hitů).
Poučná historka, při jejímž sledování člověk i ledacos vidí – například modus operandi některých streetartových hvězd. Do jaké míry je postava Guetty skutečná (objevily se i teorie, že Mr. Brainwash je Banksyho alter ego), do jaké míry kamera sledovala spontánně se odvíjející skutečnost a do jaké míry zaznamenával mystifikaci, není úplně jasné a je to celkem jedno. Že by Guetta ale byl postava výrazná, nebo dokonce strhující – to tedy není.
Je to zpočátku zábavná figurka, která se, lhostejno zda jen ve filmu nebo i v reálu, změní v ilustraci jednoduchého tvrzení. Zástupce všech těch bezduchých neumětelů, díky nimž se umění mění v povrchní módu. Spontánní aktivita, která má v případě street artu v sobě cosi z adrenalinového sportu, mutuje ve vykalkulovanou záležitost. Mr. Brainwash se stává antitezí všech těch chlapců a děvčat, kteří pod rouškou tmy vylévají na městské zdi svoje nápady... No.
Skutečně zajímavá otázka ale je, jestli ten rozdíl je skutečně tak veliký. Jestli je, dejme tomu, tvorba Banksyho (jenž svoje věci dnes taky prodává za těžké peníze) o tolik lepší než věci, které ve filmu předvádí ta karikatura streetartového umělce. Tu "Baksyho film", logicky, trochu obchází. Místo toho předvede pár vtípků a zajímavostí (trochu moc naředěných), důmyslnou konstrukci kolem něčeho celkem fádního.
V tom ohledu snímek docela přesně předznamenává jeho název – naráží na komercializaci umění přes skutečnost, že z mnoha galerií se vychází přes obchod se suvenýry. To jsou zas, panečku, objevy...
