Robert De Niro by mohl ocenit filmařskou bravuru i herecké výkony na nejméně třech filmech, které se v soutěži už objevily. Tím prvním je americký snímek skotské filmařky Lynn Ramsayové Let’s Talk About Kevin (Pojďme se bavit o Kevinovi), kde dostala životní hereckou příležitost Tilda Swintonová, druhým je francouzský snímek film Polisse pětatřicetileté herečky a režisérky Maiwenn.
Dudlíková brigáda a Habemus Papam
Ta dosud natočila dva filmy, ale proslula hlavně svou milostnou aférou s Lucem Bessonem. Její Polisse však patří k nejpozoruhodnějším francouzským filmům posledních let a už teď je hodnocena jako favorit soutěže. Jde o polodokumentárně pojatou mozaiku o životě pařížské policejní brigády, která má na starosti agendu nezletilých. Film ale zároveň formálně čerpá z velké tradice francouzských policejních thrillerů. Tým speciálně vyškolených policistů zde vyšetřuje případy zneužívání dětí v rodině a vynucených muslimských sňatků, stíhá šéfy gangů dětských kapsářů, zabývá se dramatickými útěky z domova.
Polisse
Tíživá a srdcervoucí agenda pro ně není jen rutina, na kterou se dá po práci zapomenout a vést normální osobní život. A tak členové týmu, jemuž kolegové přezdívají "dudlíková brigáda", zápolí také se svými soukromými životy narušenými prací. Maiwenn strávila na stáži v "dudlíkové brigádě" dlouhé měsíce, všechny případy z filmu sledovala osobně a zblízka a sama hraje jednu z hlavních rolí. Její emocionální přístup k tématu společně se smyslem pro policejní žánr dělá z Polisse mimořádnou filmovou událost.
Konkláve byla úspěšná, nebo ne?
Třetím pozoruhodným snímkem je Habemus Papam (slova, jimiž kardinálové tradičně oznamují věřícím úspěšný průběh konkláve) je napjatě očekávaný film Nanniho Morettiho. Festival Cannes je mimo jiné rodina spřízněných duší, které se do soutěže vracejí s každým novým filmem. Moretti k ní patří a je držitelem Zlaté palmy za snímek Pokoj mého syna (La stanza del figlio) z roku 2001.
Nanni Moretti (uprostřed) se svými herci
V novém Morettiho snímku exceluje Michel Piccoli, jde o provokativní příběh čerstvě zvoleného papeže, který není schopen zastávat úřad a psychicky se zhroutí. Kardinálové mu seženou psychoanalytika, jehož hraje právě ateista Nanni Moretti. Ten má ovšem problém: papežovi v podstatě nelze položit žádnou intimní otázku. Papež nakonec prchne a jeho psychoanalytik zorganizuje kardinálům volejbalový turnaj....
Habemus Papam
Byla by to fraška, jenže ateista Moretti do příběhu vložil vekou míru autorské pokory a respektu k víře, takže film nakonec vyznívá spíše jako její oslava. V roli tiskového mluvčího Vatikánu vystupuje v Čechách dobře známý polský herec Jerzy Stuhr. "Je to můj Vatikán, moji kardinálové, moje konkláve, a tak se na to musíte dívat," komentoval pětapadesátiletý Moretti svůj záměr.
Úspěšní Belgičané
Kromě filmů potřebují rekonstrukci i režiséři Belgičtí filmaři, bratři Jean a Luc Dardenneové, posbírali za posledních dvacet let v Cannes řadu významných cen. Problémem jejich hlubokých sociálních dramat ale je, že jsou si navzájem až příliš podobné. A to platí i pro jejich nový film Le Gamin au vélo (Kluk na kole). Malého hrdinu dá otec do dětského domova, odtud si ho bere osamělá kadeřnice na víkendy a rozvíjí se vnitřní drama: Cyril může zrovna tak dobře skončit na ulici jako mezi slušnými lidmi. To, jak to s ním dopadne, si nakonec musí rozhodnout jen on sám.
Le Gamin au vélo
Je zajímavé, že kolik se letos v oficiálním programu sešlo filmů o trpících, opuštěných či narušených dětech. Kromě Let’s Talk About Kevin, Polisse a Le gamin au vélo je tu ještě soutěžní rakouský debut Michael, variace na příběh Nataschy Kampuschové, který ale příliš nezaujal.
Příprava dětí na smrt
Za vidění ale stojí nový film Guse Van Santa, který zahájil alternativní sekci. Restless je melodramatickým příběhem lásky a smrti: šestnáctiletá dívka má do tří měsíců zemřít na rakovinu. Setká se s chlapcem, který také předčasně dospěl poté, co ztratil rodiče při havárii. Oba fascinuje smrt a rozhodnou se na ni připravit.
Gus Van Sant si fotí publikum v Cannes
V podání chladného analytika Van Santa však příběh nevyznívá sentimentálně, je to jeho další pozoruhodná cesta do hlubin duše náctiletých hrdinů.
Každý den uvádí Cannes rekonstruovanou kopii klasického díla za osobní účasti autorů a zájem je obrovský. Mimo jiné si diváci připomněli Bertolucciho Konformistu z roku 1971. Uvedl ho sám režisér, kterého nemoc páteře upoutala na invalidní vozík. "Kromě filmů by to chtělo také rekonstrukci režisérů," vtipkoval hořce. Jeho nejlepší film zůstal aktuální a zároveň připomněl, o kolik byl svět před čtyřiceti lety snazší k pochopení...
