Každá věta má mít myšlenku

Čtvrť vytvořil spisovatel Gonçalo M. Tavares a inspirovala další tvůrce, kteří o ní nacvičují divadelní a cirkusová představení, točí filmy nebo ji, jako studenti lisabonské architektury, zkoušejí převést do reálné podoby. Kniha přeložená do mnoha jazyků právě vyšla v češtině a její autor ji minulý týden uváděl na pražském veletrhu Svět knihy.

LN Vaše kniha Pan Valéry a logika je jedním z děl doporučovaných vedle portugalských klasiků, jako je Eça de Queirós nebo José Saramago, k četbě pro druhý stupeň základních škol. Co by si přesně tihle "školní" čtenáři měli z četby odnést?
Je to kniha ovlivněná filozofií Ludwiga Wittgensteina o složitých a zároveň jednoduchých věcech. Pan Valéry a logika je první ze série knih zvaných Čtvrť. Čtvrť je utopické místo, něco jako vesnice z příběhů o Asterixovi, a žijí v ní literární postavy známých autorů a myslitelů, kteří brání, stejně jako Asterixovi muži, své hodnoty před barbary.

LN Takže by se z ní měli mladí čtenáři dozvědět, jak se bránit před kulturními barbary?
Možná taky, ale hlavně by se měli dozvědět něco o tom, že když se člověk zachová logicky, neznamená to, že se chová konvenčně, tak jak se všeobecně předpokládá, že se má chovat. Konvence jsou totiž ve své podstatě velmi iracionální koncepty. Když si pan Valéry vykračuje po světě s jedním střevícem černým a druhým bílým, lidé mu říkají, že si zaměnil boty, podle logiky stačí, aby si střevíce vyměnil, a bude to správně, nicméně nechápe, že konvence logické nejsou a je třeba mít obě boty stejné.

LN Takže se lze díky panu Valérymu naučit, jak být nekonvenčním?
Ano, pan Valéry, jehož fiktivním předobrazem je francouzský básník a myslitel Paul Valéry, chce být dokonale logický a racionální a díky tomu neustále dělá nekonvenční věci. Není to ale blázen, jen se drží své logiky. Důležité ale je, že se snaží vyřešit své problémy pomocí představivosti. Například když se mu zdá, že je příliš malý, začne hodně poskakovat, pak stát na stoličce, ale nakonec se rozhodne být velký ve své hlavě. A o to jde, o sílu imaginace.

Poprvé česky Gonçalo M. Tavares (* 1970) je portugalský spisovatel, především romanopisec, ale i básník a dramatik věnující se také drobné próze a esejistice, kterou publikuje jak knižně, tak časopisecky. Jde o autora s mezinárodním renomé a dvaceti sedmi knihami, takzvanými sešity, z nichž přes dvacet bylo přeloženo do patnácti jazyků. Pan Valéry a logika je jeho první český překlad.

LN Ano, na tohle je literatura vynikající, na řešení problémů v hlavě…
Ano, díky imaginárnímu, podivnému, hravému světu Čtvrti, který je trochu melancholický, je možné měnit úhel pohledu na různé problémy. Možná proto si moje knížky oblíbilo tolik lidí.

LN Pan Valéry mi ze všeho nejvíc připadal až tragikomicky absurdní.
Ano, to je ono. Lidi přitahuje jeho absurdní uvažování, které je ale zároveň hodně uvěřitelné. Každý někdy řeší problémy s výškou nebo tím, jestli je krásný, nebo ošklivý. Navíc, pan Valéry je ve svém melancholickém světě šťastný.

LN Chtěl byste ve své Čtvrti žít?
Rozhodně. Hlavně proto, že naopak svět mých románů je totálně odlišný. Píšu o strašně temných, nebezpečných věcech, ztracených lidech. Je to agresivní, vykloubený, zlý svět. Zato ve Čtvrti vládne rodinná atmosféra, všichni se znají, je tam klid, hravé prostředí… taky se mi líbí vizuální stránka, všechny ty nákresy, které jsou v knize použité.

LN Pan Valéry moc rád kreslí a pije hodně kávy. Vy také?
Já kreslím příšerně a piju hodně kávy, ale mám hodně rád věty, které se dají skutečně nakreslit. Nesnáším abstraktní vyjadřování, jsem rád konkrétní. Jako Paul Valéry, který měl rád přesný a stručný jazyk. Chci, aby moje věty zněly tak, že se jich člověk může téměř dotknout. Když popisuju židli, tak chci, by se na ni dalo i posadit.

LN Mezi iberoamerickými spisovateli, kteří mají většinou sklony k barvitému stylu, svým minimalistickým jazykem skutečně vyčníváte.
Když můžu něco vyjádřit deseti slovy, nebo sedmi, vždycky si vyberu to kratší slovo. Jeden portugalský klasik Antonio Vieira kdysi napsal svému příteli dopis a omlouval se mu, že neměl čas mu napsat kratší. Krácení je při mém psaní to nejdůležitější. Můžu za jedno dopoledne napsat deset stran, ale ty pak dva týdny krátím. Píšu skutečně, jen když cítím, že mám co říct. Nevymýšlím novotvary, snové situace nebo složité metafory. Víc se mi líbí myšlenky. Každá napsaná věta má právo na existenci, jen pokud obsahuje nějakou myšlenku.

LN V kapitole Literatura a peníze pan Valéry hezky vyřeší tento věčně diskutovaný vztah tím, že knihy používá zároveň jako peněženky, do nichž si zastrkává bankovky. Jaký má vaše literatura vztah k penězům?
Já učím na vysoké škole kulturu a současné myšlení a dělám si doktorát z filozofie. Nikdy jsem nechtěl psát kvůli obživě. Ztratil bych svobodu psát, co chci. Pokud mě ale bude číst dejme tomu sto lidí, budu spokojený, protože jsem našel sto čtenářů, které opravdu zajímá, co píšu. Nemám větší ambice.